Jdi na obsah Jdi na menu
 


Seděli u stromečku a přehrabovali se ve vánočních dárcích. Byla jich tam ohromná hromada. Harry seděl na předložce u krbu a sledoval, jak se jeho přátelé a rodina prohrabují dárky. Tohle by chtělo fotku, řekl si. A kde se vzal, tu se vzal záblesk a před Harrym se objevila fotka. Musel se rozesmát, když ji viděl. Aniž by nad tím přemýšlel, zandal si ji do kapsy a pomyslel si, že má ten nejlepší dárek, jaký kdy může dostat. Když si ostatní rozebrali dárky, několik jich tam zbylo pro něj.

Usmál se a jednoduchým mávnutím hůlky si je přivolal k sobě. Pak se dal do vybalování dárků. Dostal plno užitečných věcí. Pouzdro na hůlku, nějakou tu novou knihu, James s Lily mu dali obojek a Hermioně zase vodítko.

"To aby ti neutíkal," usmála se Lily.

Vánoce se nesly v klidném duchu a pohodě. Harry ani nevěděl jak, ale bylo po svátcích. Pořád mu v hlavě vířila ta nabídka. Jednou ležel na posteli a přemýšlel, co bude dál, když se ho zmocnil zvláštní pocit. Něco jako by ho vtahovalo do sebe, ale nevěděl co. Udělalo se mu špatně od žaludku. Chtěl se postavit, ale neměl sílu. Tělem mu projel elektrický impuls. Marně hledal polohu, kde by ho nebraly křeče. Z úst mu uniklo tiché zasténání. Najednou se ozvalo zasvištění a už tam nebyl. Rozostřil se mu zrak a když znovu zaostřil vydechl úžasem a překvapením.

Byl ve velké místnosti zalité sluncem. Po zdech byly mnohé výjevy z bitev, významných událostí, svateb a oslav. Vysoká okna s rudými závěsy pouštěli do místnosti tolik světla, až to nebylo přirozené. Pohled mu padl na stůl, který stál před ním. Byl to masivní stůl z dubového dřeva, ale nebyl nijak zdobený. Před ním stálo pohodlné křeslo a za ním několik židlí. To ho dost překvapilo. Najednou se na židlích začaly objevovat postavy v rodinném hábitu. Když byl stůl plně obsazen, bylo jich tam patnáct. Jeden muž povstal.

"Vítej."

Harry nevěděl proč, ale všem se uklonil a slušně pozdravil. Muž se na něj vlídně usmál.

"Zřejmě se ptáš, kde to jsi." Chlapec přikývl a dál sledoval postavy.

"Tak tohle je Síň rady a my jsme Rada. Obvykle sem lidé přijdou, až jsou plnoletí, ale ty jsi výjimka."

"Jak jinak," neodpustil si Harry. Všichni se při této poznámce pousmáli.

"Víme, že ti byla udělena jistá nabídka," začala jakási žena nedaleko po pravici toho muže ve středu, "chtěli bychom se tě zeptat na tvůj názor a jestli ji hodláš přijmout." Harry se zhluboka nadechl.

"S vaším dovolením bych začal druhou částí otázky," na chvíli se odmlčel hledal v sobě všechnu odvahu. "Ano, hodlám se ji přijmout." Nikdo nevypadal překvapeně. "A co si o tom myslím?" zase krátká odmlka. "Je to způsob, jak získat zkušenosti pro boj s Voldemortem. Není to sice nic pěkného, ale musím se trochu ušpinit, abych potom mohl porazit takové zlo, jako je on sám. Nechci, aby mí přátelé platili svými životy. Mám toho teď hodně co ztratit, ale můžu toho i hodně získat. To, co my bylo nabídnuto, je skutečně šance a já ji nechci a ani nemohu promarnit. Nevím, co pro mě budou mít připravené, ale každopádně jsem odhodlaný to splnit." Po jeho řeči nastalo v místnosti ticho.

"Čekali jsme takovou odpověď. A chci ti oznámit, že tě všichni jednomyslně podporujeme." Harry byl docela překvapený, čekal zákazy, nařízení, striktnost, ale takový přístup ne. Díval se na ně a nebyl schopen slova.

"Harry Jamesi Pottere, tímto končí tvůj výcvik v rodinném sídle. Další část je praktická zkouška a užití v praxi. To, co jsi se nestihl naučit tam, se doučíš sám. Vše najdeš v Rodinné knize. Dále budeš podávat o sobě zprávy Radě aspoň jednou týdně. Takto rozhodla Rada v poměru patnáct k nule. Tímto ti zároveň končí krytí a můžeš se pohybovat po celém světě, aniž by jsi musel hlásit polohu. Hodně štěstí, Harry, a ozvi se," usmála se na něj ta žena a všichni zmizeli.

Chlapec ještě chvíli pozoroval prázdná místa před sebou, když tu se přením objevil kus pergamenu. Rychle ho přelétl pohledem a usmál se. Zase cítil ten pocit, jako by ho něco táhlo pryč, ale teď to nebylo tak hrozné.

***

V obývacím pokoji se objevila rudá mlha a za chvilku se zformovala do postavy mladého muže. Harry stál uprostřed místnosti v rodinném hábitu a na všechny přítomné se šklebil.

"To jsi byl ty, kdo likvidoval ty Smrtijedy?" vyštěkl nevěřícně Sirius. Jamese zase znepokojovalo něco úplně jiného.

"Ty jsi byl před Radou?" zeptal se ho. Harry se zašklebil ještě víc a přikývl.

"A co ti chtěli?" chtěla vědět Lily. Její syn jí předložil pergamen. "Rozhodnutí Rady. Tímto je ukončen výcvik Harryho Jamese Pottera. To znamená, že se může volně pohybovat a vykonávat věci i bez svolení Rady… Jak je to možné?" otočila se na svého muže. Ten jen zíral na pergamen.

"Ještě neumíš všechno!" namítl.

"Já vím," přikývl klidně Harry.

"Tak jak je možné, že máš ukončený výcvik?" zajímal se James neustále.

"Protože nastupuje druhá část výcviku, ale tu mi vy nemůžete poskytnout."

"Ale kde se ji teda naučíš?" vystřídala Lily Jamese. Chlapci se zablýsklo v očích.

"V životě," odpověděl prostě a odešel do svého pokoje.

Na postel hodil malý batoh, který kdysi začaroval, aby byl bezedný. Začal si chystat věci a kontrolovat, jestli má vše, co potřebuje. Do pokoje vpadla Hermiona.

"Harry já -" nedokončila větu, protože jí pohled padl na připravené věci. "Ty někam jedeš?"

Harry se na ni podíval. "Ano, Mio. Musím na nějakou dobu odejít."

"Ale proč?" zeptala se nešťastně.

"Abych udělal něco, co mi pomůže v tom, co mám vykonat."

"Fajn," řekla po chvíli.

Harry si oddechl. Ani nečekal, že by to šlo tak jednoduše, ale…

"Jdu s tebou," oznámila mu ještě.

"To teda nejdeš," reagoval okamžitě.

"Harry Pottere, jdu s tebou a to bez diskuze! Já nebudu sedět tady, když ty budeš riskovat život!" Harry ji chvíli přemýšlel, a potom rezignovaně kývnul. Hermiona k němu přišla a políbila ho.

"Jdu si zabalit."

***

Zbytek dne nevyšel z pokoje a pořád kontroloval, jestli má vše. Večer k němu přišla Hermiona a opět usínali spolu. Jen, co Hermiona usnula, vymanil se Harry z jejího sevření. Přehodil přes sebe dlouhý černý plášť a vzal si věci, které měl sbalené. Naposledy se podíval na svoji přítelkyni.

"Promiň, miláčku, ale tohle je můj osud, ne tvůj. Neodpustil bych si, kdyby se ti něco stalo." Lehce ji políbil na spánek a odešel. Procházel ztichlou halou a vyšel ven.

Ovanul ho studený vzduch. Proměnil se ve velkého vlka a rozeběhl se k lesu.

Najednou se kolem něj mihla rudá skvrna. Zastavil se a pozoroval rozhněvaného fénixe, který se před ním vznášel.

Nezapomněl jsi náhodou na někoho? zeptal se rozčíleně.

No, ne? zkusil to Harry. Fénix se k němu rozletěl a praštil ho po hlavě.

No, tak dobře. Promiň, Alexi, omlouval se mu. Asi bude opravdu lepší, když půjdeš semnou.

To bych řekl, poslal mu myšlenku Alex a i s ním se přemístil pryč.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář