10. kapitola - první proměna
Harry vešel do svého pokoje a zamířil ke knihovně. Doufal, že tam najde nějaké informace o tom vlkovi, nebo co to bylo. První kniha co ho zaujala byla Encyklopedie všech zvířat.
Vyndal ji z regálu a šel se posadit do svého oblíbeného křesla u krbu. Otevřel knihu a začal projíždět rejstřík. Kniha byla rozdělena na kouzelná a nekouzelná zvířata. Našel tam psovité šelmy a tak si je hned nalistoval. Bylo tam několik obrázků, ale žádný podobný tomu v co se měl proměňovat. Už chtěl knížku zavřít, když si všimnul malého upozornění na konci stránky.
Mezi tyto šelmy se řadí i Bílí kouzelný vlk ( strana 892.) Za zkoušku to stálo, a tak Harry nalistoval stranu 892. a podíval se na ní. Byl na ní vyobrazen velký vlk. Byl celý bílí a kolem krku měl něco jako hřívu, ale nebylo to tak dlouhé. Působil majestátní dojmem. U tohoto zvířete byl docela krátký článek.
Bílí kouzelný vlk
Zvíře s velkými magickými schopnostmi. Je prokázáno, že se ho bojí všechna stvoření temnoty( vlkodlaci,mozkomorové,…) a proto před ním radši utíkají. Toto zvíře je tak oklopeno a spojeno s magií, že na něj nepůsobí žádná kletba. Ani ta smrtící. Bohužel v dnešní době je už těchto tvorů málo a lidem se straní. Nikdo nemá přesnou představu, co tento tvor umí a dovede.
Pak byly ještě nějaké popisky jeho tělesné stavby.
„Tak to je něco.“ Prohlásil Harry, když si to celé přečetl. Ještě o tom chvíli přemýšlel a pak se sebral a vydal se zpátky za svými rodiči. Ti se na něj jenom zamyšleně dívali. Harry se na ně jenom zazubil.
„Tak můžeme pokračovat?“ Zeptal se. James jako by se probral z transu jenom přikývl a postavil se proti Harrymu.
„Budeš si muset to zvíře najít v nějaké knize, abys věděl jak vypadá. Bylo by také dobré znát jeho tělesnou stavbu.“
„To vím už jsem si to našel.“ Odpověděl Harry.
„Tak to je skvělé. Takže se můžeme pustit do díla.“ Usmál se James. „Takže, je to neverbální kouzlo bez hůlky. Jenom si stačí říct v duchu formuli a potom to jde samo. Je v tom ale jeden háček. Musíš myslet jenom na toho tvora a na nic jiného. Všechno ostatní jde stranou a ty musíš mít v hlavě jen toho tvora.“ Harry jenom přikývl a snažil se soustředit jenom na toho vlka. Před očima se mu vybavil jako by vyskočil ze tmy. Slyšel jenom z dálky svého otce jak říká:
„Formule je morphi. Tak mi ti budeme držet palce.“ Poplácal ho po zádech a ustoupil.
Harry se soustředil na vlka a všechno ostatní zkoušel vytlačit z mysli ven. Nevedlo se mu to a tlak na mysl byl pořád větší a větší. Nakonec to vzal a nechal své myšlenky ať mu zaplní mysl. Obraz vlka si však v ní uchoval také. Nesoustředil se na žádnou myšlenku a ony začaly sami mizet. Harry se docel divil, ale byl tím potěšen. Před očima měl zase jenom vlka a nic jiného. Byl naprosto uvolněný a přitom soustředěný. Byl to zvláštní pocit. Najednou ucítil, že teď je ta pravá chvíle a v duchu si zašeptal morphi.
Najednou ho k zemi srazila nečekaně silná bolest. Jeho kosti byli v jednom plameni a do svalů se mu dostávala křeč. Obraz zvířete měl ale pořád před sebou a soustředil se na něj. Už byl na čtyřech, když v tom bolest náhle polevila.
Harry pomaličku otevřel oči a zjistil, že vidí mnohem lépe než předtím. Připadal si nějaký menší. Podíval se na své rodiče, kteří na něj třeštili oči. ,Proč na mě tak koukáte?´ Chtěl se zeptat, ale z jeho pusy vyšlo jen jakési zavrčení.
Jeho rodiče na něj jenom třeštili oči a nic neříkali a Harry zase nic nechápal. Jako první se vzpamatoval James. Přišel k Harrymu a mávl hůlkou. Před ním se objevilo velké zrcadlo. Harry jenom vyvalil oči.
Povedlo se mu to na první pokus. V zrcadle uviděl velkého vlka. Chtěl popojít blíž,ale jak udělal krok tak neudržel rovnováhu a svalil se na zem. To vyvolalo u Jamese příval smíchu. Lili se na Harryho dívala. Pak k němu přišla a pohladila ho po bílé srsti. Byla okouzlená tím pohledem a dotykem. Jeho srst byla jemná a příjemně hřála.
Nakonec se ale vzpamatovala a řekla Harrymu. „Jestli se chceš proměnit zpátky na člověka stačí na to jenom pomyslet a říct formuli.“
Harry myslel na to, aby byl zase člověkem a vyslovil formuli. Čekal zase tu bolest, ale ona nepřišla. Cítil, že se mění. Když otevřel oči zjistil, že vidí i bez brejli. Lili se na něj usmála a řekla:
„První proměna tě změní.“ Harry se podíval do zrcadla, ale žádnou velkou změnu neviděl ( kromě to ho, že nemá brýle ). Už otevíral pusu že nic nevidí, ale v tom se zastavil s pootevřenou pusou. Jenom se nevěřícně díval na své zuby. Měl je bílé a trochu mu povyrostli špičáky. Pak si všimnul, že má taky víc vlasů než předtím. No tak to je zajímaví. Otočil se ke svým rodičům, kteří se na něj usmívali.
„Seš dobrej Harry.“ Řekl uznale James. „To sem viděl poprvé, aby se někdo proměnil na první pokus. A ještě do kouzelného zvířete. Bílí kouzelný vlk. To by mě tedy vůbec nenapadlo tě s ním srovnávat, ale když to vidím, tak je to ideální kombinace.“
„Díky tati.“
Najednou se ozvalo jeho břicho. Lili se jenom usmála a odvedla je do kuchyně, kde jim připravila něco k jídlu. Harry se ještě s plnou pusou vyptával Jamese na různé otázky.
„Jakože jsem nemohl chodit?“ Zeptal se.
„To proto, že máš jiné tělo a jiné těžiště. Musíš se naučit chodit jako vlk a to musíš odpozorovat zase jenom od vlků, nebo psů. S tím ti nepomůžu.“ Harry se zamyslel.
„Ale Sírius by mohl.“ James se na něj podíval.
„Mohl, ale to by znamenalo ho sem nějak dostat a potom mu zase vymazat paměť a to já dělat nechci.“ Harry jenom přikývl a věnoval se svému jídlu.