11. kapitoal - boj
Týdny ubíhaly jako voda a Harry pokračoval ve svém výcviku. V lektvarech už bral ty nejsilnější lektvary jako je třeba veritserum, mnoholičný lektvar, atd. Naučil se kouzlit neverbálně a některá kouzla i bez hůlky. Jeho otec ho už začal učit i základy bojového umění. Prvně sice s Harrym vytřel podlahu, ale teď už mu mohl trochu oponovat. V přeměňování pokročili zase o kus dál. Probírali proměny člověka a jeho anatomi kvůli léčivým kouzlům. Ráno už běhali zcela pravidelně. Někdy se i proběhli ve svých zvířecích podobách. V obraně slavil Harry hodně úspěchů. Dokázal vyčarovat i ty nejtěžší štíty které existovali a už ani James nedokázal proniknout jeho obranou. Proto postupně přešli do útoku. Harry se naučil jak rozdělovat paprsky kouzel na více, aby zasáhli více lidí najednou. Lili ho také začala učit runy. Zjistil, že runy sou celkem jednoduché. Všechny jazyky, které se učil sám, ovládal plynule. Často měl konverzace se svými rodiči nebo s Alexem. ( aby jste tomu rozuměli tak Alex uměl mluvit tolik jako Harry ) V tanci už byl téměř mistr a Lili tím často škádlila Jamese, když říkala, že Harry je lepší tanečník než on. Vyslechli už i několik porad Fénixova řádu, ale zatím nic moc nezjistili.
Harry ten den seděl ve svém pokoji a pokoušel se si změnit barvu vlasů bez hůlky. Najednou se domem rozezněl vysoký tón. Poplach! Uvědomil si Harry a vyletěl z křesla jako střela. V mžiku byl v místnosti řádu ( tak pojmenovali místnost, kde odposlouchávali řád ) Tam už byli jeho rodiče a prohlíželi si mapu VB. Jedno místo doslova svítilo červenou barvou.
„Bude boj.“ Pronesl do ticha James. Pak se podíval na Harryho.
„Běž!“ Řekl jenom. „Budeš tam potřeba.“
Harry tedy jenom mávnul hůlkou a najednou byl oblečen v rodinném hábitu. Najednou se na jeho rameni objevil Alex a jenom zazpíval. Harry si změnil hlas a přehodil si kápi přes hlavu. Pak se podíval na své rodiče a následovně se s ním Alex přemístil. Objevili se na malém náměstíčku nějaké vesnice. Všude kolem hořeli budovy a stromy. Před ním stáli proti sobě dvě řady kouzelníků.
Harry se zneviditelnil a protlačil se mezi ně. Byl připraven použít jeden z nejsilnějších štítů, které znal.
Smrtijedi a fénixové se jenom nenávistně měřili. Nakonec se ozval jeden smrtijed.
„Kdopak nám to přišel na pomoc těm mudlům? Sám velký Brumbál.“ Brumbál se jenom pousmál a promluvil na smrtijeda.
„To víš Luciusi. Nemohl jsem dopustit, aby jste je tady mučili.“ Lucius Malfoi se jenom rozesmál.
„Tak to je dobré. Ale nás nezastavíte.“ Na tento pokyn zřejmě čekali všichni smrtijedi a naráz vyslali své kletby.
Jaké ovšem bylo jejich překvapení, když se v půlce odrazili od nějakého štítu a obrátili se zpátky. Spousta se jich nestačilo vyhnout a tak jich zbylo jen málo. Všichni na to jen nevěřícně hleděli.
Najednou se mezi oběma stranami začala rýsovat nějaká postava. Jako by se objevovala z vody. Nakonec před nimi stála postava zahalená do rudého hábitu se zlatými lemy na rukávech. Všichni se na něj dívali jako na zjevení. Není se co divit. Kolem něj vládla rudá aura moci. Malfoi tam jen tak stál zhypnotizován podobou toho neznámého. Nakonec ze sebe vykoktal.
„Kdo jste?“ Postava poprvé promluvila.
„A záleží na tom?“ Z hlasu poznali pouze, že je to muž ale nic jiného.
„Přidej se k nám.“ Vyhrkl jeden ze smrtijedů. Všichni v něm poznali Notta.
„To bych to teda vyhrál.“ Odpověděl neznámí. „Takoví nemehla a říkají si armáda zkázy. Přitom je přemůže jeden kouzelník.“ Posmíval se dál.
„To jsi přehnal.“ Vykřikl neznámí smrtijed a poslal na neznámého cruciatus. Neznámí se paprsku pouze elegantně vyhnul. To už na něj zbylí smrtijedi posílali jednu kletbu za druhou. Neznámí se jim jenom lehce vyhýbal nebo je ničil. Nakonec smrtijedům došla trpělivost.
„To neumíš útočit?“ Vysmíval se mu Malfoi. Neznámí se na chvíli zastavil a v tu chvíli na všechny smrtijedy letěli omračující kletby. Malfoi se mu stačil vyhnout, ale ostatní takové štěstí neměli. Po tomto útoku zůstal stát jenom on.
Když zjistil, že je na to sám tak se raději přemístil pryč. Neznámí tam ještě chvíli stál. Pak mávl hůlkou a všichni smrtijedi se shromáždili uprostřed náměstí a byli svázáni protipřemísťovacím kouzlem. Pak se otočil ke členům řádu.
Poprvé mu pohlédli do tváře. Byla vidět jenom pusa. Na rtech se mu usadil mírný usměv. Nakonec se ozval Brumbál.
„Kdo jste?“ Cizinec se usmál ještě víc.
„Nezdá se vám Brumbále, že se trochu opakujete? To nedokážete zplodit nějakou inteligentnější otázku?“ Brumbál se jenom zarazil. Toho využil cizinec a pokračoval.
„Ti smrtijedi jsou spoutáni protipřemísťovacím kouzlem. Měli by být dopraveni co možná nejdřív do Azkabanu. Pochybuji sice, že tam dlouho vydrží, ale aspoň chvilku. Dneska nemám na povídání čas, ale příště si na vás udělám více času.“
Když domluvil tak se mu na rameni objevil fénix a společně s ním zmizel. Členové řádu zůstali celí nehybní s pootevřenou pusou. Harry se přemístil do místnosti řádu a pak se hlasitě rozesmál. Jeho rodiče na něj nechápavě koukali.
„Měli jste vidět ty jejich výrazy.“ Řekl Harry na vysvětlenou.
James a Lili se jenom pousmáli.
