12. kapitola - porada řádu
Když se neznámí přemístil tak na náměstí zavládlo ticho. Bylo slyšet jenom kvílení větru a praskání ohně, který pořád ještě sžíral domy a rostliny. Nakonec se jako první vzpamatoval Brumbál.
„Odveďte je ne ministerstvo.“ Při tom ukázal na svázané smrtijedy. „Pak se sejdeme na štábu. Bude mimořádná porada.“
Všichni se přemístili a na náměstí zbyl jenom Brumbál. Jenom lehce mávnul hůlkou a všechno přestalo hořet. Pak se otočil a přemístil.
Na ústředí bylo rušno. Všichni chodili dovnitř a zpátky. Připravovali poradu, která byla svolaná tak rychle. Nakonec byli už všichni připraveni a usazeni na svých místech. Čekalo se jenom na Brumbála. Po chvíli živé diskuze plameny v krbu zezelenali a z nich vystoupil Brumbál. Ten hned zamířil do nejvyššího křesla u stolu. Když se pohodlně usadil tak se podíval na ostatní.
„Asi vám nemusím říkat proč jsem svolal radu. Objevila se další osoba, jejíž moc neznáme, ale podle toho, co jsme viděli můžeme usuzovat, že to nebude žádny začátečník. Některá z těch štítových kouzel jsem neznal ani já sám a ten velký štít co použil na začátku taky ne. Rozdělování paprsků je složitá a velice pracná záležitost, kterou nezvládne jen tak nějaký kouzelník a ještě jsem neviděl nikoho rozdělit paprsek na tolik částí a ještě k tomu tak, aby nestratili svou sílu.“ Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval. „Bohužel o něm nemáme žádné jiné informace. Nepodařilo se nám s ní navázat ani kontakt. Jenom podle toho co ten neznámí předvedl tak se můžeme domnívat, na jaké stojí straně. S námi jednal rozhodně lépe než se smrtijedy.“ V síni se rozhostilo ticho. Nakonec se ozval Remus.
„A co budeme dělat?“ Zeptal se.
„Navrhuji se pokusit o něm zjistit o nevíc to půjde.“
„A jak to chcete udělat?“
„To je to co nevím.“ Odpověděl Brumbál. Pak se kuchyní rozlehlo hluboké ticho. Všichni byli zabráni do svých úvah o neznámém. Nakonec pronesl do ticha Brumbál.
„Myslím, že dnes už nic nevymyslíme, proto ruším schůzi.“ Po těchto slovech se zvednul a zamířil ke krbu. Všichni se začali zvedat.
„A doufám, že je vám jasné, že je to tajná informace. Nikdo by to neměl slyšet.“ To ale nevěděl, že ho poslouchají hned tři lidé o kterých neví.
Harry a James se svíjeli smíchy po Brumbálově poslední větě. Lili se jenom usmívala.
„No to by Brumbála asi nepotěšilo, kdyby zjistil, že ho odposloucháváme.“ Podotkla Lili a James s Harrym se zase váleli po zemi v další vlně smíchu.
Když se konečně uklidnili, tak se James podíval pyšně na Harryho a poplácal ho po zádech.
„Podle toho, jak o tobě mluvili, tak jsi byl dost dobrý, takže gratuluji.“
„K čemu?“ Zeptal se se zájmem Harry.
„K pokročení do další části výcviku.“ Harry se na něj jenom podíval. James se pousmál a začal vysvětlovat.
„Zvládl jsi základní část. Teď už to nebudeme tolik hrotit, ale výcvik bude tvrdší.“ To slovo se Harrymu ne líbilo. Věděl, co znamená tvrdší v podání jeho otce. Lili se na něj jenom usmála a řekla.
„Budeš mít volné víkendy a prázdniny. A budeš moct opustit dům.“ Harry se n ně jenom zaraženě podíval.
„Budu moct jít třeba do příčný?“ Zeptal se a Lili se jenom usmála a přikývla. Harry se rozzářil, jako vánoční stromeček.
Harry se začal radovat a vyvádět jako malý kluk. Tomu se zase začala smát Lili a po chvíli se k ní přidal i James.