14. kapitola - příjemný den
Ron kráčel po rozbitých Prasinkách. V očích měl nepřítomný výraz a šel jenom po paměti. Ten cizinec mu někoho připomínal. Měl pocit, jako by ho znal už dlouho. Ze snění ho vytrhl až něčí výkřik.
„Rone!“ Po tom se mu kolem krku vrhla Parvaty. Ron ji objal. Byl šťastný, že jí nic není. Rozhlédl se kolem a viděl Ginny a Deana jak je pozorují. Pak se zeptala Ginny.
„Kde je Hermiona?“ Ron se na ní jenom podíval a pak odpověděl.
„Odnesl ji ten cizinec.“
„Cože?“ Ozvalo s za nimi.
Všichni se otočili a spatřili profesorku McGonagalovou jak na ně šokovaně kouká.
„Kde je slečna Grengerová pane Weaslei?“ Ron jenom polkl.
„No on ji odnesl jeden cizinec co tady byl. Tvrdil, že by jí na ošetřovně nepomohli a že může zemřít.“
„A jak vypadal ten cizinec pane Weasli?“
„Měl na sobě rudý plášť se zlatými lemy a na hlavě měl kápi.“ Profesorka se na něj jenom zaraženě dívala. Pak rozhodla.
„Půjdete s námi a vše nám popíšete jak se stalo“. Oni jenom přikývli a už si to šinuli za profesorkou.
Harry se hned vydal do svého pokoje za Hermionou. Když tam došel tak si sedl vedle ní na kousek postele a chytil jí za ruku. Přál si, aby se jí nic nestalo, aby byla živá a zdravá. Dole se zatím bavili James s Lili.
„Jamesi ona tady může zůstat.“ James se na ní jenom nechápavě podíval.
„A proč prosím tě?“ Lili se jenom pousmála a pak mu ukázala jednu z fotek, kterou si vypůjčila v Harryho pokoji. James se na ní zkoumavě podíval a pak vytřeštil oči.
„To je …?“
„Ano je to ona.“ Odpověděl mu na otázku Lili.
Dny ubíhaly a Hermiona se začala uzdravovat. Lili se divila, že se uzdravuje ta rychle, ale potěšilo jí to. Harry se zase divil, jak rychle se změnil postoj jeho otce k jejímu pobytu zde. Najednou to vypadalo, že je rád,že je tady a že mu na ní nějak moc záleží. Vůbec tomu nerozuměl. Tak se choval od té doby, co si promluvil s Lili. Harry byl u Hermiony skoro pořád. Odcházel jenom, když jí Lili prohlížela. Ne že by u ní nechtěl zůstat, ale jeho matka ho vždy vyhodila. Potom vždycky přecházel před dveřmi pokoje a čekal až bude smět dovnitř. Když ho takhle jednou viděl James tak se musel začít smát. Na otázku proč se tak směje Harrymu odpověděl:
„Tohle jsem dělal, když tvoje matka měla rodit a já byl tak nervózní.“ Pak se zase rozesmál.
Hermiona ležela a pomalu přicházela k sobě. Slyšela nějaké hlasy, ale nemohla rozeznat co říkají, ani čí jsou. Trochu se soustředila a najednou to šlo.
„Jak jí je?“ Ptal se nějaký mužský hlas.
„Není to nic moc, ale už je z toho venku. Je jenom moc slabá. Je dobře, že jsi ji sem přinesl tak rychle.“ Odověděl ženský hlas.
„To určitě.“ Opověděl další mužský hlas.
Tenhle ale poznala. O tomhle hlase a o té osobě se jí zdálo každou noc. Pak uslyšela jenom klapnutí dveří jak někdo odešel. Ucítila, jak si vedle ní na postel někdo sednul a potom ji chytil za ruku. Otevřela oči a zjistila, že vedle ni sedí Harry. Seděl se zavřenýma očima a zakloněnou hlavou. Chtěla něco říct, ale nedostala za sebe ani hlásku. Když chtěl pohnout rukou tak se jí to nepovedlo. Nakonec se zmohla jenom na to, aby mu slabě stiskla dlaň. Harry to ucítil a podíval se na ní. V jeho očích byla vidět neskutečná radost.
„Hermi!“ Vykřikl a vrhl se Hermioně kolem krku. Ta jenom bolestně zasténal.
„Je promiň.“ Omlouval se rychle Harry. A zase ji položil do postele. Pak se otočil a něco dělal na nočním stolku. Pak se zase obrátil k Hermioně a v ruce měl nějaký lektvar.
„Povzbuzovací.“ Vysvětlil, když uviděl na co se dívá. Pak jí ho vlil do krku. Bylo to hnusný a kyselí, ale okamžitě pocítila jak jí do těla jde energie. Podívala se na Harryho a jenom se na něj usmála. Tak ráda ho viděla. Harry ji pohladil po vlasech a zašeptal.
„Vyspi se, bude ti potom lépe.“
„Neboj se já neuteču budu pořád tady.“ Řekl, když víc stiskla jeho ruku. A na důkaz svých slov si lehl na ten kousek postele, který předtím obýval. Pořád při tom držel Hermionu za ruku. Ta se na něj podívala, ale ospalost ji přemohla a ona usnula.
Probudila se někdy v noci. Harry vedle ní neležel. Prvně se lekla, že Harry zmizel, ale až po tom si všimla někoho na podlaze. Harry ležel na nějaké karimatce a spal. Na tváři měl usměv i ve spánku. Hermiona se na něj chvíli dívala a potom zase usnula.
Když se probudila ráno, tak se cítila vyspalá a odpočinutá. Vyskočila z postele a zjistila, že je ztuhlá, a tak se dala do nějakých protahovacích cviků. Pak si ale vzpomněla na Harryho a kde je. Obrátila se a začala ho hledat, ale on tam nebyl. Prvně se lekla, ale pak si všimla nějakého vzkazu.
Hned se vrátím. Buď tady jako doma. Harry.
Hermiona se rozhlédla po pokoji. Byl velký a krásně vyzdobený. Na jedné straně bylo velké okno a dveře na balkon. Na protější stěně byli skříně z tmavého dřeva. Zbytek místnosti byl polepený plagáty a zarámovanými fotkami. Hermiona se šla podívat na ty fotky. Byli tam většinou ona, Harry a Ron. Někde bylo Nehelvítské famfrpálové družstvo a někde zase Weasleovi. Na několika fotkách byli i Bradavice. Hermiona se posadila na postel a všimla si jedné fotky. Tam byla jenom ona s Harrym. Pamatovala si, kdy to bylo. Ještě před třetím úkolem. Měla tuhle fotku nejradši ze všech. Pak se vydala prozkoumávat další dveře v pokoji. Jedny vedli do koupelny a další do knihovny. Ta Hermionu uchvátila. Byla celkem rozsáhlá.
„Věděl jsem, že tě najdu tady.“ Ozvalo se z nenadání za ní. Rychle se otočila a uviděla Harryho.
Harry se ráno vzbudil v dobré náladě, a tak se rozhodl, že si půjde zaběhat. Udělal několik koleček a pak se vrátil do pokoje. Hemiona nebyla v posteli. Zarazil se a začal přemýšlet, kde by tak mohla být. Pak mu padl pohled na pootevřené dveře. No jasně knihovna. Trochu se pousmál a vydal se tam. Samozřejmě, že tam byla.
„Věděl jsem, že tě najdu tady.“ Hermiona se rychle obrátila a chvíli se na něj jenom dívala.
„Harry!“ Vykřikla nadšeně. Pak skočila Harrymu kolem krku. Haryr to neustál takový nápor a svalil se na zem a Hermionu vzal sebou.
Pak oba propukli v smích. Když se oba dosmály tak se na sebe dlouho dívali. Hermiona studovala jeho vzhled. Změnil se. Už nebyl chlapec. Už to byl mladý muž. Jeho rysy byly zbaveny dětskosti. Měl rovné bílé zuby a trochu větší tesáky. Jenom ty oči se nezměnili. Pořád v nich byly ty plamínky naděje a pochopení.
Harry si kriticky prohlížel Hermionu. Už neměl kruhy pod očima. Její oči byly plné chuti do života a veselých jiskřiček.
Jenom tam na sobě leželi. Pak se začali pomalu přibližovat k sobě. Nakonec jejich rty splynuli v polibek.
Lili si řekla, že půjde zkontrolovat Hermionin stav. Jen co vešla do pokoje tak se zarazila. Na posteli nikdo nebyl. Rozhlédla se a všimla si mladého páru na podlaze. Harry s Hermionou leželi na podlaze a líbali se. Lili se jenom usmála a co nejpotišeji vycouvala z pokoje.
Asi po pěti minutách se od sebe Harry s Hermionou konečně trochu odtáhli. Harry nevěděl co má dělat. Nevěděl, jestli ten polibek byl jen z radosti, že ho vidí, nebo k němu cítí něco víc. Jenom tak leželi na zemi a jeden druhému se díval do očí. Oba dva se červenali, jako by doběhli maratón a stejně tak zběsile jim bušilo srdce. První s vzpamatovala Hermiona. Vstala z Harryho a odešla si sednout na postel. Harry se vyšvihnul ze země a šel se vysprchovat. Oba měli co k přemýšlení.
Harry si pustil chladnou vodu a pod pramínky vody přemýšlel.
Hermiona si lehla na postel a zamyšleně pozoroval dveře koupelny.
Herry byl ponořený do svých úvah, a tak zapomněl na to, že je Hermiona v pokoji. Obmotal si ručník kolem pasu a vydal se pro něco k oblečení. Když vešel, tak tím vytrhnul Hermionu z přemýšlení. Ta jenom s pootevřenou pusou sledovala Harryho tělo. Nakonec ji z pusy uniklo nějaké podivné zachraptění.
Harry se otočil a když spatřil Hermionu tak strnul. Rychle popadl svoje oblečení a mazal do koupelny. Když za sebou zabouchl dveře tak si sednul na okraj vany a začal se smát.
No a co. Tak mě viděla bez trička. To je jedno.
Hermiona uslyšela smích z koupelny a musela se taky rozesmát. Po pěti minutách se Harry objevil zase v pokoji.
„Jdeme na snídani?“ Zeptal se Hem, která seděla na posteli. Ta se jenom usmála a přikývla. Harry ji chytil za ruku a podíval se na ní jestli jí to nevadí. Ona se jenom usmála a stiskla Harrymu ruku ještě víc.
„Nemůsíš se pokoušet mi jí rozmačkat. Já jí budu ještě potřebovat.“ Ohradil se na ní Harry. Hermiona jenom vyprskla smíchy.
„Prosimtě na co?“
„No to nevím ale na něco určitě.“ Takovýmto typem rozhovoru se bavili až do jídelny. Tam už seděla Lili a James.
„A hele omladina za námi konečně přišla.“ Přivítal je James.
„Jo tobě taky dobré ráno.“ Pozdravil ho Harry. Lili se jenom rozesmála.
Ovšem Hermiona na ně koukala jako na svatý obrázek.
„Jo Mio, abych nezapomněl. Tohle jsou moji rodiče. Lili a James Potterovi.“ Hermiona se na ně jenom dál dívala. Pak se nakonec probrala z tranzu a potřásla si s každým rukou. Harry se na ní jenom díval. Nakonec se to v dobré obrátilo.
Ukázalo se, že Hermiona si s Lili skvěle rozumí. A James byl jako Harry tak to nebyl pro ní problém. Nakonec spolu strávili krásný den. Na večer se šli ještě Harry s Hermionou projít.
„Kdy se mám vrátit do Bradavic?“ Zeptala se Mia. Harry si jenom povzdech.
„Zítra.“ Mia jenom svěsila hlavu. Pak ji něco napadlo.
„Nechtěl by jsi jít semnou na ples?“ Harry jenom vyvalil oči.
„On je zase ples?“ Zeptal se Harry.
„No jasně.“ Přikývla Hermiona.
„Ale tentokrát zvou holky kluky. No a já ještě nemám tanečníka.“ Harry se na ní chvíli díval, ale když nahodila svůj prosebný výraz tak se musel usmát.
„Moc rád“. Naklonil se k Hermioně a jemně jí políbil. Ta si ho k sobě přitáhla víc a začala ho líbat vášnivěji. Harry se nenechal pobízet a rád se přidal. Stáli tam a jenom se líbali ( při měsíčku ). Poté se vydali do domu. Netušili, že je celou dobu pozorují dva páry očí.
James a Lili seděli v knihovně a pročítali nějaké knížky. Pak se James zahleděl z okna.
„Hele támhle jsou Harry a Hermiona.“ Řekl jenom. Chtěl s vrátil ke čtení, ale upoutalo ho co zrovna začali dělat.
„Sakra ti to dali nějak rychle dohromady. Že se ani Harry nepochlubil.“ Lili jenom zvedl hlavu a zadívala se na pár venku. Pak se šibalsky usmála.
„No je vidět, že se Harry lepší.“ Řekla. James se na ní jenom tázavě podíval.
„Dneska ráno jsem je nechtěně viděla, jak se líbají ve dveřích knihovny.“ Jamesovi vyletělo obočí ještě víš. Pak jenom pokýval hlavou. To je teda šok.