16. kapitola - ples
Harry šel se svým otcem do obývacího pokoje. Tam na ně už čekala Lili. Když uviděla Harryho tak se zasekla.
„Teda Harry.“ Dostala ze sebe nakonec.
„Sluší ti to.“ Harry se jenom začervenal a zamumlal, že děkuje.
„Tak jak se tam chceš dostat?“ Zeptal se James.
„Přemístím se.“ Odpověděl prostě.
„Doufám, že se nechceš přemístit rovnou do vstupní síně.“
„Ne najdu nějakou volnou místnost.“ Odpověděl mu s klidem.
„A jak?“ Zajímal se James.
„To uvidíš.“ Mrknul na něj spiklenecky Harry. Pak jenom mávnul hůlkou a před ním se objevil starý pergamen. Lili se na pergamen se zájmem dívala a James se zase udiveně díval na Harryho.
„Kde jsi ho vzal?“ Zeptal se ho.
„Dostal jsem ho od dvojčat Weasleovích v třetím ročníku.“ Odpověděl Harry a položil hůlku na pergamen.
„Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.“ S těmito slovy se na pergamenu začala objevovat mapa Bradavic.
„Páni.“ Uniklo Lili. James se na plánek jenom zálibně díval.
„Byla to sranda, když jsme ho kreslili.“ Vzpomínal.
„To jste dělali vy?“ Zeptala se Lili.
„Já, Sírius, Remus a ta krys Petr.“ Odpověděl. Harry mezitím hledal nějakou volnou učebnu.
„Ha tady je jedna.“ Ozval se.
„Tak já jdu.“
„Jasně a nezapomeň vyřídit ten vzkaz a žádost.“ Připomněla mu Lili.
„Janě, vyřídím.“ S tím se přemístil.
Ginny, Parvati a Hermiona sešli do společenské místnosti, kde na ně čekaly jejich tanečníci. Ron se usmíval na Parvati. Když pak spatřil Hermionu, tak strnul, jako solný sloup. Tak na tom byla celá společenská místnost. Kluci se rozplývali nad její krásou a dívky si ji podezřele měřili.
„Tak vyrazíme?“ Zeptala se Ginny. Kluci jenom přikývli a pořád sledovali Hermionu. Tu to docela štvalo.
„Co na mě koukáte, jako bych byla nějaký kus žvance?“ Po této poznámce se všechna děvčata rozesmála a hoši se probrali z tranzu. Pořád však po očku sledovali Hermionu.
„Tak jdeme.“ Ozval se Ron a vyrazili.
„Tak už nám řekneš s kým jdeš na ten ples?“ Dožadovala se Parvati odpovědi.
„Neřeknu, ale seznámím vás.“ Odpověděla Hermiona.
„Tak já vyrážím. Držte nám místo u stolu.“ A odpojila se od skupiny. A zamířila ke kraji schodiště. Ostatní jenom zakroutili hlavou a vydali se do velké síně.
Hermiona byla docela nervózní. Věděla, že Harry se bude muset nějak schovat a nevěděla jak ho pozná. Čekala už asi pět minut, když se za ní ozval příjemný hlas.
„Moc ti to sluší.“
Herry se přemístil do jedné z nepoužívaných učeben. Byl rád, že je zase v Bradavicích. Teď ale neměl čas, a tak se vydal rychlím krokem do vstupní síně. Cestou potkal několik studentů. Dívky se na něj se zájmem dívali a když jich bylo víc tak si něco i vzrušeně šeptali. Harry si toho nevšímal a mířil pořád dál. Těšil se na Hermionu. Tu dobu co s ním nebyla na ní musel pořád myslet a teď ji zase uvidí. Když dorazil do vstupní síně, tak ji nemusel ani hledat. Stála přesně tam kde říkala, že na něj počká. Harry byl ohromen tím jak vypadala. Považoval ji sice za nejkrásnější holku jakou viděl, ale tohle ho naprosto ohromilo. Chvíli tam jen tak stál a se zaujetím si jí prohlížel. Pak se konečně odhodlal a přišel k ní.
„Moc ti to sluší.“ Hermiona se otočila a strnula úžasem. Za ní stál mladý muž v nádherném hábitu v němž vynikalo jeho vysportované tělo. Měl elegantně rozcuchané vlasy a přes modré oči onyxovou masku. Hemiona na něj jenom chvíli koukala s pootevřenou pusou.
„Harry?“ Zeptala se šeptem.
„Ano?“ Zeptal se mladík.
„Já tě málem nepoznala.“ Přiznala se Hermiona. Harry se jenom zasmál.
„Já tebe taky málem ne.“ Přiznal se. Hermiona se taky rozesmála.
„Tak půjdeme?“ Zeptal se Harry a nabídl Hermioně rámě. Ta ho přijala a vydali se spolu do sálu.
„Řekla jsem ostatním, ať nám drží místo.“ Harry jenom přikývl. Když vstoupili do sálu, tak se na ně stočili pohledy všech přítomných. Harry si toho nevšímal a začal hledat Rona a ostatní. Velká síň byla upravená stejně jako minulí rok. Čtyři velké stoly nahradila spousta menších a uprostřed místnosti byl taneční parket.
„Hemi?“ Zeptal se když je hledal pohledem.
„Ano?“
„Asi by jsi mi neměla říkat jménem.“
„A jak ti mám tedy říkat?“
„Co třeba Alexi?“
„To je pěkný jméno. Kdo ho vymyslel?“
„Já.“ Odpověděl Harry.
„Tak se jmenuje můj fénix.“ Hermiona se jenom usmála.
„Tak dobře Alexi. Nevidíš někde Rona a ostatní?“
„Ať koukám jak koukám, tak ho nevidím.“ Odpověděl jí Harry. Pak ale zaznamenal pohyb ohnivě rudých vlasů v jednom koutě.
„A támhle jsou.“ Řekl a vedl Hermionu k jednomu z rohových stolů.
„Asi mě budeš muset představit.“ Upozornil ji Harry. „A bylo by to divné, kdybych tě k nim dovedl já. Takže mě veď.“ Popostrčil Hermionu do předu a ta ho hned začala tahat ke stolu.
„Ahoj všichni.“ Pozdravila Rona, Parvati, Deana a Ginny.
„Tohle je můj tanečník Alex.“ Všichni u stolu na ně vytřeštili oči. Kluci si ho měřili podezřelými pohledy a dívky z něj nemohli zpustit oči.
„Alexi tohle jsou moji přátelé. Ti dva zrzaví jsou Ron a Ginny Weasleovi. Tohle je Parvati Patilová a Tohle Dean Thomas.“ Harry si s chlapci potřásl rukou a dívkám ji jemně políbil. Usadili se a dali se do rozhovoru. Pak povstal Brumbál a celá síň zmlkla.
„Vítejte studenti na našem plese. Koná se k oslavě tisícého výročí založení této školy. Teď bych vám chtěl popřát dobrou chuť a příjemnou zábavu.“ S tím se na stolech objevilo jídlo a všichni se do něj pustili. V síni panovala uvolněná atmosféra a všichni se bavili. Po jídle se velkou síní rozlehla hudba.
„Smím prosit?“ Vyskočil hned na nohy Harry a podíval se na Hermionu. Ta byla jeho reakcí překvapena a potěšena.
„Jistě.“ Odpověděla mu s úsměvem. Harry ji vedl k parketu, na kterém bylo zatím jen málo lidí. Harry s Hermionou si našli místo u jednoho kraje.
„Neboj se.“ Šeptla mu Hermiona.
„Já tě povedu.“ Harry se jenom zasmál.
„Není třeba.“ A dali se do tance. Hermiona byla velice překvapená jak mu to jde.
„Tak ty jsi se učil i něco jiného, než kouzla?“
„Jo, ale do tohohle mě dokopala mamka.“ Přitakal Harry.
„Tak to jí budu muset někdy poděkovat.“
„No vidíš teď jsi mi něco připomněla.“ Vzpomněl si najednou Harry.
„Mám tě od našich pozdravovat a pozvat na svátky k nám.“ Hermiona na něj vyvalili oči.
„To jako doopravdy?“ Zeptala se.
„Jistě, přece bych ti nelhal.“ Ohradil se Harry. Hermiona mu skočila radostí kolem krku. Jelikož při rozhovoru pořád tancovali tak to zakryly tím, že Harry ji chytil do náručí a udělal s ní otočku, čímž si vysloužil několik ohromených pohledů.
„Tak to je super.“ Zašeptala mu do ucha Hermiona. Harry se usmál. Pak už jenom mlčeli a tancovali. Dívali se při tom jeden druhému zpříma do očí. Tančili spolu pomalé i rychlé tance. Buď byli potichu a vychutnávali si přítomnost toho druhého, nebo se nevázaně bavili.
Několikrát se na parketu viděli s Ginny a Deanem, nebo Ronem a Parvati. Harry i Hermiona byli šťastní a smáli se na celé kolo. Když bylo tři čtvrtě na dvanáct, tak v Harrym začal hlodat nějaký podivný pocit, který mu říkal, aby byl ve střehu. Hermiona na něm poznala, že se něco děje.
„Co ti je Alexi?“ Harry se na ni podíval.
„Něco mi říká, že se něco stane.“ Odpověděl.
„Nechceš si jít na chvíli sednout?“ Zeptal se.
„Tak jo.“ Odpověděla. Harry ji doprovodil až ke stolu.
„Nedáš si něco k pití?“ Zeptal se jí.
„Něco bych si dala.“ Odpověděla mu.
„Tak já pro něco skočím.“
„Tak jo.“ Harry se obrátil a odešel. Hermiona zůstala sedět. Po chvíli se tam objevili i Parvati a Ginny.
„Páni Hermi. Kde jsi splašila takového tanečníka?“ Zeptala se Ginny. Hermiona se jenom usmála.
„A je fakt hezký.“ Přitakala Parvati.
„Dávej si na něj pozor. Slyšela jsem jak se o něm baví Changová a ty její kamarádky. Maji v plánu ho klovnout.“ Hermiona se jenom usmála.
„To se jim nepovede.“ Odpověděla.
„Mě to trvalo pěkně dlouho, než se mi to povedlo.“ A tajuplně se usmála.
Harry šel k baru a pořád mu tady něco nesedělo. Když už byl skoro tam, tak začali Bradavičko hodiny odbíjet půlnoc. Najednou se ozvala strašná rána, ale ne od zvonu. Bylo to spíš jako by něco bušilo na hlavní bránu. Harry se tím směrem hned podíval. Na bráně byli znatelné poškození, i když pořád ještě držela. Ozval se další rána a brána to už nevydržela a rozletěla se na třísky. Za ní stálo snad stovka smrtijedů v čele se samotným Voldemortem. V síni nastal absolutní zmatek. Toho využil Harry a změnil si svůj hábit na rodinný a zneviditelnil se. Voldemort pokračoval dál do velké síně. Naproti mu vyšel Brumbál.
„Zdravím Brumbále.“ Zasyčel ledově Voldemort.
„Ahoj Tome. Měl by jsi odejít i se svými poskoky.“
„No tak Brumbále. Přece na tisícém výročí založení Bradavic nemůže chybět dědic jednoho ze zakladatelů. A neříkejte mi Tome!“ Brumbál jenom pozvedl hůlku a namířil ji na Voldemorta. Ten se jenom ledově zasmál.
„Takže tady bude souboj dvou nejmocnějších kouzelníků moderní doby? Tady se rozhodne o osudu světa? Jenomže tady jsem v přesile.“
„Ani bych neřekl.“ Ozval se za ním klidný hlas. Voldemort se otočil a hledal původce toho hlasu. Pak padla první řada smrtijedů a za ní nebyl nikdo. Jenom omráčená těla. Voldemort se na to díval se vztekem v očí. Pak mu padl pohled na původce toho kolapsu.
„Ty?!“ Zařval zuřivě. Stála tam postava v rudém plášti se zlatými lemy. Kolem ní se váleli smrtijedi a ani jeden se nepohnul.
Harry viděl, že je zle. Vydal se k smrtijedům. Přitom si rozmýšlel co udělá. Když přišel k jednomu z nich tak se ho jenom dotkl hůlkou a on se skácel k zemi. To ale nebylo vše. Mezi smrtijedy začala přeskakovat jiskra a koho se dotkla tak omdlel. Takhle vyřídil si dvacet smrtijedů. Pak musel kouzlo opakovat. Ty, které kletba nezasáhla svazoval. Takhle padla skoro celá Voldemortova armáda. Bylo ovšem poznat, že to nejsou ti nejsilnější z jeho řad. Voldemort nechtěl riskovat ty nejlepší. Radši vsadil na kvantitu a ne na kvalitu. To se Harrymu hodilo. Když oslovil Voldemorta, tak shodil i poslední řadu klasickým způsobem. Voldemort se na něj nenávistně díval a v očí mu plály plamínky hněvu.
„Ty?!“
„Ano. Já.“ Odpověděl klidně Harry.
„Co tady děláš?“ Prskal zuřivě Voldemort.
„Jen sem nechtěl, abys zničil tak krásnou oslavu.“ Voldemort si jenom pohrdavě odfrknul.
„Dnes mi neutečeš.“
„Já nikam neutíkal ani minule, když jsem tě spráskal jako prašivého psa.“ Připomněl mu.
„Ty spratku.“ Zařval Voldemort. „Crucio.“ Harry jenom mávnul hůlkou a kletba zmizela ještě před tím než k němu doletěla. Voldemort na něj posílal spoustu kleteb a kouzel, které měli způsobit bolest. Harry se jim vyhýbal, nebo je odvracel a likvidoval.
Tak to by stačilo. Řekl si pro sebe. A vyslal na Voldemorta stepovací kouzlo. Voldemost se mu vyhnul, ale nepočítal, že hned po něm přiletí ještě impetimenta. Ta ho zasáhla naplno a odhodila ho na druhou stranu místnosti. Voldemort jenom vztekle zasyčel a pokusil s vstát. Měl ale zlomenou ruku a nohu. Podíval se na Harryho s nenávistí v očích.
„Počkej čaroději. Tohle si s tebou vyřídím.“ S tím se proměnil na testrála a odletěl pryč takovou rychlostí, že se tomu všichni divili. Harry se za ním jenom díval a měl dobrý pocit.
„Em.“ Ozvalo se za ním. Harry se otočil a uviděl tam stát Brumbála.
„A dobrý den pane profesore. Doufám že vám nevadí moje přítomnost zde?“
„Ne. Naopak. Měli bychom ti poděkovat za to, co jsi udělal. Ale pokut se nepletu, tak jsi nám slíbil rozhovor.“ Harry si povzdechl.
„No, co jiného mi zbývá, ale teď ne. Přijdu zítra a promluvíme si.“ Pak mávnul hůlkou k rozbité bráně a ta se spravila a vypadal jako předtím.
„Zatím se s vámi budu muset rozloučit.“ Malinko se poklonil a zmizel.
Harry se zneviditelnil a poté přemístil na jedno místo ve velké síni. Tam si přičaroval zpátky svůj hábit a zviditelnil se. Brumbál se vrátil ke stolu a postavil se.
„Přátelé. Máme ještě hodinu před sebou tak se nenechte rušit a pokračujte v zábavě.“ Harry došel pro něco k pití a vrátil se ke stolu. Hned jak se přiblížil schytal od Hermionin rozzlobený pohled.
A sakra. Jenom polkl a šel dál svému osudu.
„Kde jsi byl?“ Vyjela na něj hned jak se u ní zastavil.
„Byl jsem u baru a nemohl jsem se vrátit.“ Věděl, že to Hermiona ví kde byl ve skutečnosti, ale byli tu ostatní.
„Měla jsem o tebe strach.“ Pokračovala dál Hermiona.
„To jsi hodná, ale o mě se bát nemusíš.“ Hermiona se ž nadechoval k nějaké odpovědi, ale byla umlčena polibkem. Všichni na ně vytřeštili oči. Hermiona toho raději nechala a užívala si to.
„Už mi to nikdy nedělej.“ Řekla mu, když se od sebe konečně oddělili. Harry se jenom usmál.
„Co ten polibek?“ Hermiona si ho k sobě přitáhla a políbila ho.
„Ne, to druhý.“ Harry se jenom usmál a přikývnul.
„Jdeme si ještě zatančit?“ Zeptal se.
„Jasně.“ Ožila hned Hermiona. A tak tancovali až do konce a užívali si. Na konci Harry doprovodil Hermionu před Buclatou dámu.
„Zítra se pro tebe stavím.“ Řekl.
„To by jsi nemohl poslat Alexe?“ Zeptala se Hermiona.
„Mohl, ale stejně sem musím. Slíbil jsem to Brumbálovi a já své sliby držím.“ S tím naposled políbíl Hermionu.
„Dobrou.“ Zašeptal jí do ucha a přemístil se pryč.