20. kapitola - zajetí
James si k sobě přitáhl knihu a nechápavě se pustil do čtení.
…Aby byla zajištěna další pokračování rodu, jsou všechny sňatky dohodnuté předem. To s kým se mají vzít se dozví až v domluvenou dobu. Nejpozději v den svých sedmnáctých narozenin. Rodiče ví, koho si má brát…
James se podíval na Harryho.
„Jo tohle jsme věděli.“ Harry se zdrceně sesul do křesla.
„A to jste mi to neřekli?! Věděli jste to a nic jste mi neřekli! PROČ?! PROČ JSTE MI TO NEŘEKLI?! PORČ PŘEDEMNOU MUSÍTE MÍT POŘÁD NĚJAKÉ TAJEMSTVÍ?!“ To už na ně řval jako smyslů zbavený. Nakonec se zase sesul do křesla z kterého přitom vstal.
„Proč?“ Zeptal se ještě do ticha. Po tváři mu začali sjíždět slzy. Lili si k němu přisedla a objala ho.
„Nemohli jsme ti to říct. Musel jsi se to dozvědět sám.“ Harry se na ní podíval uslzenýma očima.
„A koho si mám vlastně vzít.“ James se na něj podíval.
„To ti říct taky nemůžeme.“ Harry se na něho podíval.
„A co mi říct můžete?“ Zeptal se ledovím tónem. Pak se zvednul a odešel do svého pokoje. James se na něj šokovaně podíval. Takhle mluvit svého syna ještě neslyšel.
„Doufám, že se z toho dostane.“ Zašeptala Lili.
„Vzal to celkem dobře.“ Řekl James. „Já jsem rozmlátil tátovu pracovnu.“ Přiznal se James.
Harry došel do svého pokoje. Byl naštvaný, jako snad nikdy. Chvíli jen tak chodil po pokoji a přemýšlel. Já jsem zasnoubený. Já se mám oženit s nějakou neznámou holkou, jenom pro to, aby byla zachována rodová linie. Ale to já nechci. Já jí nemám rád. Já mám rád Hermionu. Takhle to nešlo. Potřeboval se vykřičet. Oblékl se a vydal se ven. U dveří se přeměnil do bílého vlka a vyrazil. Běžel velice rychle a zastavil se až u jezera, kde se proměnil. Chvíli pozoroval krajinu a potom začal řvát.
„PROČ?“ Ani si toho neuvědomil, ale jeho magická síla se začala uvolňovat a okolo něj se začal tvořit vír ze sněhu a větru. Vír se pořád zvětšoval a okolí se měnilo pod náporem vzduchu. Jenom Harry stál vzpřímeně a jako by se nic nedělo. Najednou se prolomili ledy na jezeře, ale on se nepropadl. Visel ve vzduchu, jako by se nic nedělo. Voda vytryskla a udělala kolem něj vodní kopuli. Harry to však pořád nevnímal. Další sloupce vody začali stoupat do vzduchu a vpíjeli se do tornáda, které se pořád točilo kolem Harryho. Harry se konečně probral a podíval se na to, co vytvořil. Už tady chybí jen oheň. Problesklo mu hlavou. Natáhl ruku a v ní se objevila ohnivá koule. Z ní vyrazili proudy ohně a spojili se do velkého sloupce vzduchu, vody a ohně. Harry se na to díval. Najednou se vznesl a letěl nahoru. Bylo to zvláštní. Zastavil se asi dvacet metrů nad zemí. Chvíli se jen tak kochal tím pocitem, ale pochvíli zase sletěl dolů. To, že vyvolal ten vír ho uklidnilo a on pochopil, proč to jeho předci udělali. Proměnil se a vydal se do domu.
James a Lili měli o svého syna strach a tak ho potají sledovali. Jamse překvapilo, to co viděl. Harry dokáže ovládat živli. A mnohem víc, než kdo jiný. On je uměl ovládat jen povrchně, ale když viděl to co dokázal Harry tak ho to ohromilo. Věděl, že je to mocný kouzelník, ale tohle nečekal. Ovládání živlu bylo strašně těžké, ale on to dokázal a v míře, kterou ještě nikdo nepoznal. James se podíval na Lili. Ta se dívala na Harryho s otevřenou pusou.
„Tak tohle jsem ještě nikdy neviděla.“ Řekla Lili.
„Tak to nejsi sama.“ Přiznal se James.
Harry se v podobě bílého vlka vracel zpátky do domu a přitom si všimnul dvou postav na balkóně. Jenom se usmál. Rozběhl se ještě rychleji a skočil. Dopadl před své rodiče a proměnil se do své podoby.
„Kde jsi se to naučil?“ Zeptal se ho James.
„Já nevím.“ Přiznal Harry. „Stalo se to nečekaně. Ani nevím proč.“ Pokrčil rameny a zamířil do svého pokoje.
Další dny se s rodiči moc nebavil. Pořád na ně byl naštvaný a nemohl nic dělat. Když zkoušel zase ovládat živly tak to nešlo. Snažil se najít nějaká způsob jak to ovládat, ale nikde nic. Dál se učil kouzla a další kouzelnické umění. Jednoho dne přišel do tělocvičny, kde ho čekalo překvapení. V místnosti stál Jamses a díval se na něj.
„No jen pojď dál.“ Přizval ho dál. „Dneska si tě vyzkouším.“ Harry se na něj jenom nechápavě díval, ale když zaujal bojovou pozici tak pochopil. Harry chvíli vyčkával a když se jeho otec k ničemu neměl, tak vyrazil. James udělal pouze pár jednoduchých pohybů a Harry letěl k zemi.
„Lépe to neumíš?“ Dráždil ho Jamses. Harry vyskočil rychle na nohy a znovu zaútočil. Vřelo to v něm vzteky. Chtěl svému otci ublížit. James ho ovšem opět jednoduše odrazil. Takhle se to pořád opakovalo a on se Harrymu pořád vysmíval. Harry už byl vydrážděný na nejvyšší úroveň. Napřáhl ruce a z ní mu vystřelila nějaká kletba. Jeho otec byl ale připraven. Mávl hůlkou a kletba zmizela. Harry na něj nenávistně hleděl. Pak na něj začal řvát.
„PROČ TO DĚLÁŠ? NESTAČILO TI, ŽE JSTE MI ZATAJILI, ŽE JSEM ZANOUBENÝ, ALE TEĎ MĚ MUSÍŠ JEŠTĚ TAKHLE DRÁŽDIT? PROČ MĚ NENECHÁŠ NA POKOJI?!“
„Právě pro tohle Harry.“ Odpověděl mu James. „Jednáš impulzivně a potom zapomínáš na to, co jsi se naučil. To by tě mohlo stát život. A pokud tě to potěší tak já jsem si tím prošel taky. Taky jsem do svých patnácti netušil, že jsem zasnoubený. Když jsem to zjistil, tak jsem zdemoloval celou otcovu pracovnu. Miloval jsem Lili a nakonec to byla ona, koho jsem si měl vzít. Nemysli si, že to bude nějaká špatná partie. Bude to ta, kterou miluješ nadevšechno na světě a ještě o tom ani nevíš. Bude to ta, která si zaslouží tvoji lásku a bude ji opětovat.“ Potom se odmlčel a podíval se na Harryho.
„Není to kvůli tomu, aby se zachoval rod. Je to kvůli tomu, aby všichni v rodu byli šťastní.“ Harry se na něj díval a potom se zeptal na otázku, která ho pálila v ústech už od začátku.
„Vy víte, kdo to je?“ Zeptal se. James přikývl.
„Neznáme však jméno. Víme jenom jak výpadá ve svatební den.“ Harry se na něj zaraženě podíval.
„Rada nám ukázala budoucnost.“ Vysvětlil James.
„A jak jí mám najít?“ Zeptal se Harry. James se rozesmál. Harry se na něj nechápavě díval.
„Nedělej si s tím starosti. O letních prázdninách ji poznáš. Měla by k nám přijet týden po začátku.“ Harry se na něj jenom zaraženě podíval.
„Předem dohodnutý. Usmál se James. Pak znova zaujal bojové postavení. Harry se postavil proti němu a snažil se pamatovat na všechno, co ho otec naučil. Když se pustili do boje, tak mu to šlo o moc lépe. Na konci se oba svalili na žíněnky a oddechovali. James měl monokl pod okem a Harry měl něco s kotníkem.
„Jsi opravdu dobrý.“ Uznal James.
„Od příště se pustíme do výcviku se zbraní.“ Harry jenom přikývl.
„A tati?“
„Ano?“
„Promiň, že jsem na tebe řval.“
„Jako by se nic nestalo.“ Mávnul James rukou do vzduchu.