23. kapitola - setkání
Týdne uběhl jako voda a byl tu den D. Harry seděl ve svém pokoji a nepřítomně koukal do zdi. Někdo zaklepal na dveře.
„Dále.“ Vyzval příchozího Harry. Dveře se otevřeli a do nich vstoupil jeho otec.
„Tak jak se cítíš?“ Zeptal se ho.
„Jak jsi se cítil, když jsi se měl setkat poprvé s mámou jako se svojí snoubenkou?“ Oplatil mu kousavě Harry.
„Já jsem byl na prášky.“ Přiznal James.
„Tak vidíš.“ Povzdechl si. V místnosti se rozhostilo tíživé ticho.
„Nemohl by jsi mi říct aspoň něco o mé nastávající?“ Přerušil ticho Harry. James se na něj podíval a usmál se.
„Je ze starého kouzelnického rodu.“ Harry zaúpěl. Tímhle mu zmizela veškerá šance na to, že by to mohla být Hermiona. Sice tomu nevěřil, ale co kdyby. James se na něj podíval.
„Tak pojď. Jdeme se chystat.“ Harry si povzdechl a šel se připravit. Rozhodl se, že si vezme mudlovské oblečení. Černé kalhoty od obleku a bílou košili. Dusila ho myšlenka, že už za hodinu bude se svojí snoubenkou a ještě ke všemu tam půjde sám.
„To bude děs.“ Povzdechl si a vydal se do kuchyně. Když se tam dostal tak mu spadla čelist. Byl tam jeho otec ve společenském obleku, modrou košilí a kravatou. Harry se na něho nevěřícně díval. James ho sjel kritickým pohledem a pak se na něj usmál.
„Tak takhle by jsi ulovil každou holku.“ Řekl a usmál se. „Ještě čekáme na tvojí matku. To bude na dlouho, tak se posaď.“ Harry se na něj pořád jenom díval s pootevřenou pusou.
Nakonec ze sebe jen dostal: „Co to máš na sobě?“ James se na sebe podíval.
„Co bych na sobě měl mít?“ Zeptal se nechápavě.
„Proč máš na sobě kvádro?“ Zeptal se ho Harry.
„Vždyť jdeme přece s tebou.“ Řekl James. „Já ti to neřekl?“ Zeptal se, když vyděl Harryh překvapený výraz. Ten jenom zakroutil hlavou. James se pousmál. „Když jsi se vrátil, tak rada usoudila, že budeš potřebovat podporu a tak se rozhodla, že nás oživí. Teďka se můžeme pohybovat kde chceme a to znamená, že už nejsi na všechno sám.“ Harry se na něj nevěřícně díval. Chtěl se ještě dál vyptávat, ale to do místnosti vstoupila jeho matka.
„Tak jak vypadám?“ Zeptala se. Oba na ní koukali jako na zjevení.
„Nesluší mi co?“ Zeptala se Lili.
„To ne!“ Dostal za sebe James. „Vypadáš skvěle.“ Usmála se na něj.
„No mami.“ Ozval se Harry a pořád si prohlížel svojí mámu. „Tobě to teda sekne.“ Dořekl a usmál se na ní.
„Děkuji.“ Usmála se Lili.
„Měli bychom jít.“ Řekl James.
„A kde se s nimi máme setkat?“ Zeptal se Harry.
„V jednom hotelu. Tam jsme se setkali i mi dva.“ Řekl James a usmál se na Lili. Harry si povzdechl a přemístil se s nimi do Londýna.
„No tak Hermiono vstávej.“ Hermiona ležela v posteli a jenom koukala do stropu.
„Já nikam nepůjdu!“
„O tomhle jsme už mluvili!“
„Ale já tam stejně nepůjdu!“ Odsekla Hermiona.
„Tak to tedy půjdeš milá dámo!“
„Ani za pytel galonů!“ Vyštěkla Hermiona.
„Máš smůlu mladá dámo. Ty tam prostě půjdeš a nebo se už nepodíváš nikdy do Bradavic!“ Hermiona se na ní vzdorně podívala.
Celí týden byla na své rodiče naštvaná. S rodiči se neustále hádala a už několikrát se pokusila utéct. Pokaždé jí to ovšem nevyšlo. Neměla jak kontaktovat ostatní. Harry byl daleko a ostatní ještě dál. Ron byl i s Parvati v Egyptě. Tak Hermioně nezbývalo nic jiného, než vstát a jít. Nasnídala se v tichosti a při tom probodávala své rodiče pohledem.
„Teď se dojdeš připravit a dej si na tom záležet.“ Hermiona si jenom posměšně odfrkla. Její matka se jenom pousmála.
Jen počkej až uvidíš koho si máš brát. Pomyslela si.
Hermiona se dovlekla do pokoje a posadila se k zrcadlu. Ani nevěděla proč, ale stejně se začala připravovat. Když skončila, tak byla velice překvapená. Aniž by to zamýšlela tak jí to docela i slušelo.
„To se mi zase něco povedlo.“ Povzdechla si a vydala se dolů. Tam už na ní čekali její rodiče.
„Měla by jsi si zabalit kufr.“ Řekla její matka.
„Proč?“ Zeptala se nechápavě.
„Domluvili jsme se, že budeme o prázdninách u nich.“ Vysvětlila. Hermiona se na ní vyděšeně podívá.
„Ale já už mám na plánu o prázdninách něco úplně jiného.“ Vykřikla.
„Tak to počká.“ Usmála se její matka.
„Neboj se.“ Utěšoval jí otec. „Bude to tam skvělí a tobě se tam bude taky určitě líbit.“ Hermiona se na ně jenom nevěřícně dívala, ale potom se vydala do pokoje si zabalit.
Když si byla jistá, že má všechno, tak sešla dolů. Vzala si sebou spoustu věcí. Hodlala se nějak zabavit sama a ne být pořád s tím blbečkem. Takhle si pojmenovala svého snoubence. Když to viděli její rodiče tak se na ní dívali docela divně.
„To už se tam rovnou stěhuješ?“ Zeptal se jí otec. Hermiona si ho nevšímala a došla až k autu.
„A kam vlastně jedem?“ Zeptala se.
„Do Londýna.“ Odpověděl její otec.
„Víc určitěji by to nešlo?“ Zeptala se.
„Do jedné restaurace.“ Doplnila to její matka. Hermiona sebou mrskla na zadní sedadlo a vyjeli.
Herry s rodiči se přemístili do nějaké postraní uličky. Když z ní vyšli tak se ocitli na jedné z rušných ulic centra. Zamířili rovnou k bílé budově hotelu. Když vešli do recepce tak se ohlásili a hned je dovedli ke stolu.
„Takže tady ještě nejsou. Aspoň máme možnost si vybrat dobrá místa.“ Harry si sednul a čekal, že si jeho rodiče sednou okolo něj. Ale oni si sedli jinam. Harry seděl a z levá strany měl Lili a z druhé prázdné místo. Jenom na prázdno polknul a dolehla na něj tíseň. Přestal vnímat. Když se jich vrchní ptal co si dají nevnímal a tak objednali víno. Za čtvrt hodinky do něj Lili trochu drbla.
„Máš tady nevěstu.“ A při tom se na něj usmívala. Harry se na dechl a pomalu se otočil.
Hermiona a její rodiče zaparkovali v podzemních garáži nějakého hotelu. Pak se vydali k výtahu. Hermiona se celou cestu chovala strašně nervózně. Když došli k recepci tak se ozvala její matka.
„Máme tu rezervaci číslo čtyřicet tři.“
„Jistě. Vaši společníci jsou už tady.“ Její matka se evidentně zarazila.
„Promiňte, ale kolik jich tam je?“ Zeptala se. Recepční se na ní podíval.
„Tři.“ Odpověděl. „Manželský pár a jejich syn.“ Hermiona se podívala na své rodiče. Ti se tvářili celkem podezíravě. Viděla jak oba sahají do kapes, ve kterých měli určitě hůlky. Pak se oba vydali do restaurace. Hermiona je následovala a byla velice zvědavá co se bude dít.
Restaurace byla celkem prostorná vypadala velice luxusně. Přelétla pohledem všechny přítomné a nakonec se zadívala ke stolu kam se dívali její rodiče. Dech se jí zatajil. Seděla tam krásná rudovlasá žena se zelenýma očima v nádherných šatech. Vele ní seděl její manžel. Černé rozcuchané vlasy a na sobě měl oblek, košili a kravatu. Nejvíc jí však zajímal mladík, který seděl na kraji. Měl bílou košili, černé rozcuchané vlasy po otci a smaragdové oči po matce. Hermiona se na něj chvíli jenom překvapeně dívala, ale potom se vzpamatovala.
„Harry!“ Zakřičela a vrhla se mu kolem krku. Herry se z toho nemohl vzpamatovat.
„Hermiono.“ Zašeptal jí do ucha, když mu skočila kolem krku. Hermiona se od něj trochu odtáhla a z očí ji tekli slzy štěstí. Harryho obličej zase celí zářil. Lili a James se usmívali na šťastný pár.
„Lili?! Jamesi?!“ Ozvalo se za nimi. Oba se otočili.
„Ahoj Katrin.“ Usmála se Lili a odejmula svojí nejlepší kamarádku.
„Ale vždyť vy jste mrtví!“ Dostal ze sebe pan Granger.
„No byli jsme Edwarde.“ Přisvědčil James a usmál se.
„Já to nechápu.“ Rezignoval pan Granger. James se zasmál.
„Já ti to potom vysvětlím, ale až budeme u nás doma.“ Pak se otočil k dvojici, která se tísnila na jedné židli.
„Harry!“ Harry sebou škubnul. Od té doby, co uviděl Hermionu a zjistil, že to ona se má stát jeho ženou tak byl neskonale šťastný.
„Země tě volá.“ Šťouchla do něj trochu Lili. Harry se probral a podíval se na své rodiče.
„Dovol abych ti představil Katrin a Edwarda Grangerovi a samozřejmě jejich dceru, a tvojí snoubenku Hermionu.“ Harry si stoupl a podal Grangerovim ruku a paní Grangerové ji dokonce jemně políbil.
„Hermiono. Dovol abych ti představil Lili a Jamese Potterovi a jejich syna, a tvého snoubence, Harryho.“ Hermiona se na Harryho podívala.
„Jak dlouho to víš?“
„Co?“
„Jak dlouho víš, že jsme spolu zasnoubeni?“
„Že jsem zasnoubený vím od toho dne, kdy jsi od nás odešla. A že s tebou tak to vím asi pět minut.“ Usmál se na ní. Hermiona se na něj podívala pohledem, který by mohl zabíjet.
„Ty to víš od toho dne a mě si nic neřekl?“ Zeptala se ho zostra.
„Jak bych ti to měl říct?“ Zeptal se Harry. „To jsem měl za tebou přijít a říct ti: ,Ahoj Hermiono. Víš já jsem zasnoubenej.´?“
„Já to vím…“
„Týden.“ Doplnil jí Harry.
„Jak to víš?“
„Naši mi to říkali.“ Hermiona sjela pohledem jeho rodiče. Její rodiče se na ní nevěřícně dívali a Lili a James se smáli.
„Ty jsi byla u nich“? Zeptala se Katrin.
„Jo byla.“ Přisvědčila Hermiona.
„Ale Harry je od začátku roku nezvěstný!“ Dožadovala se pořád odpovědi Katrin.
„No nejlepší by bylo to probrat až doma ne?“ Zeptala se Lili.
„Jak myslíš Lil.“ Odpověděla Katrin.
„Vy dvě se znáte?“ Zeptala se Hermiona.
„My dvě jsme nejlepší kamarádky.“ Vysvětlila paní Grangerová.
„Chodila jsem do Bradavic do Nebelvíru. To byly časy.“ Zasnila se.
„A táti ty jsi taky chodil do Bradavic?“ Zeptala se Hermiona. Ten se jenom pousmál, ale zato James se rozesmál naplno.
„Jestli chodil Edward do bradavic?“ Zeptal se Hermiony.
„Představuji ti skoro pátého pobertu. Skoro proto, že chodil do Havraspáru. Ale teďka by jsme ho mohli už přijmout, nebudeš dokonce pátý, ale čtvrtý. Petra jsem už vyškrtnul.“ Edward se na něj usmál.
„Měli by jsme si objednat.“ Přerušila je konečně Lili, když k jejich stolu přišel číšník.