24. kapitola - Bradavice
Bylo 1.září a všichni žáci se chystali do svých škol. Ne jinak to bylo i u kouzelníků. Na Kruval odplouvala loď, do Krásnohůlek odjížděl kočár se studentkami a na nástupišti devět a tři čtvrtě stála nádherná červená parní lokomotiva.
Okolo ní se městnali studenti a vyprávěli si o svých zážitcích. Do toho všeho houkali sovy a mňoukali kočky. Podtrženo sečteno, byl tady kravál, že člověk skoro neslyšel vlastní slovo. Ozvalo se první zapískání a všichni se hnedka vydali k dveřím vlaku.
Najednou na nástupiště vtrhla rudovlasá rodina. Mezi nimi bylo ještě možné zahlídnout černovlasou dívku a chlapce. Hned si to zamířili k vlaku. Ten už se skoro rozjížděl. Velice rychle a s obratností ( bylo vidět, že to nedělají poprvé ) naházeli své kufry do vlaku a potom co se všichni rozloučili, tak vlezli do vlaku.
„Tak jsme to stihli.“ Prohlásil vysoký mladý chlapec. Byl ze čtveřice, která nastoupila nejvyšší. Černovlasá dívka se k němu přivinula a dala mu pusu.
„Ale tohle bylo těsnější než jindy Rone.“ Odvětila mu rudovlasá dívka.
„To se musí nechat Giny.“
„Nechcete si radši najít kupé?“ Zeptal se druhý chlapec. Ostatní jenom přikývli, vzali své kufry a vydali na konec vlaku. Nedošli ale daleko hned ve druhém vagonu jim zastoupili cestu partička zmijozelských v čele s Dracem Malfojem.
„Nazdar Weaslei.“
„Co chceš Malfoji.“ Vyjel na něj Ron.
„Co tak zostra Weasly?“ Zeptal se posměšně. „A kde máš tu mudlovskou šmejdku?“ Zeptal se a rozhlížel se kolem.
„A promiň. Já zapomněl, že po ní není ani vidu a slechu už dva měsíce. Stejně jako po Potterovi. Nějak ti ubývají přátelé Weasly.“ Usmál se Malfoj. Dívky drželi Rona, aby se na něj nevrhnul.
„Jak se opovažuješ takhle mluvit o mých přátelých.“ Řval na něj. Přitom měl, ale Malfoj pravdu.
Hermiona byla už skoro dva měsíce nezvěstná. Neodepisovala na dopisy a nikdo od ní nic nevěděl. Jejich dům byl prázdný. Měla sbalené věci, takže to vypadalo, že odjela sama. Stejně tak její rodiče. Nikde po nich nebyla ani stopa. Malfoj se na něj vítězně díval.
„Stejně si to ta mudlovská šmejdka zasloužila. Měla by shnít někde v lese.“ Najednou se však stalo něco co nikdo nečekal.
Malfojovi se rozepnul pásek a spadli mu kalhoty dolů. Všichni uviděli jeho trenýrky se srdíčkama a čtveřice se hned rozesmála. Malfoj zrudnul jak rak a pokoušel se navléct kalhoty zase zpátky, ale nějaká síla je držela dole. Čtyřka se smála až se za břicho popadala. Malfoj po chvíli vzdal své snažení a radši se od šoural pryč.
„Tak tohle bylo dobrý.“ Poznamenal Ron.
„Ani jsem něvěděla, že nosí trenky se srdíčkama.“ Smála se Giny.
„Vždycky sem říkala, že je to úchyl.“ Ozval se za nimi pobaveném hlas. Všichni se jak na povel otočili a uviděli Hermionu. Měla na sobě tmavé bokové jeansy a bílé tričko. Tmavé vlnité vlasy a v oříškových očích jí vesele plápolaly dva ohníčky.
„Hermi!“ Vzpamatovala se první Giny a skočila kolem krku své kamarádce. Pak k ní přiskočila i Parvati. Nakonec se přivítala s Ronem a Deanem.
„Kde jsi byla?“ Zeptal se Ron, když se s ní usazovali v kupé, které obývala. Hermiona se jenom usmála.
„To ti neřeknu.“ A v očích jí jiskřilo. Vzpomněla si na své prázdniny. Ten první týden hrůzy a potom ten pocit radosti a štěstí. Jak se zase podívala do Harryho sídla. Tyhle prázdniny byli opravdu nejlepší jaké kdy měla. Přejela si prstem po prstenu na svém prstu, který jí ani ne před týdnem navlékl Harry. Byla to ta nejšťastnější chvíle v jejím životě. O prázdninách nedělali nic moc. Tedy kromě toho, že si udělala úkoly a Harry jí naučil pár dobrých kouzel. Jinak se nic zas až tak vážného nedělo. Občas sice Harry někam s Jamesem zmizeli, ale za chvíli byli zase zpátky. Giny si všimla jejího zasněného výrazu a pousmála se.
„A nebyla jsi náhodou u Alexe?“ Zkusila to jen tak. Hermiona se na ní podívala. Byla trochu rudá v obličeji a v očích jí jiskřilo. Něco zamumlala a obrátila svůj pohled jinam. Giny se jenom zasmála.
„A je to jasný.“
Zbytek cesty proběhl v klidu. Hráli řachavého perte, šachy ( Hermiona porazila Rona, který to pořád nedokázal pochopit ), bavily se a smáli. Ostatní také vypověděli Hermioně co se děje nového v Fénixově řádu. Prostě zde panovala dobrá nálada. Ron se ještě několikrát pokusil zjistit kde Hermiona byla, ale marně. Ta se vždycky jenom záhadně usmála a přešla to mlčením. Když už byla tma, tak se začali převlíkat. A za chvíli začal vlak opravdu brzdit. Všichni vzali své kufry a vydali se na nástupiště.
„Prváci ke mně.“ Uslyšeli Hagridův hlas.
„Ahoj Hagride.“ Zavolal Ron a zamířil k němu.
„Ahoj vy všichni.“ Usmál se na ně Hagrid. Pak si ale všimnul Hermiony.
„Hermiono.“
„Ahoj Hagride.“ Hagrid se na ní díval, jako by byla nějaký přízrak.
„My už musíme jít.“ Ozvala se Giny. „Uvidíme se na hostině a potom ještě příjdem.“ A všichni se dali do pohybu směrem ke kočárům. Nakonec se všichni nasoukali do jednoho. Bylo to sice trochu nepohodlné, ale některým dvojicím nevadilo, když se na sebe mohli mačkat. Hermiona vyhlížela Bradavice. Moc se na ně těšila.
Po chvíli se před ní objevil velký majestátně vyhlížející hrad se spoustou věží a věžiček. Kočáry zastavili před schodištěm a studenti začali vystupovat. Hermiona vyskočila z kočáru a protáhla se jako kočka, zatímco ostatní se s brbláním odebírali ke škole. Naši přátelé je hned následovali. Když vešli do velké síně, tak se hned vydali k nehelvítskému stolu. Hermiona tam taky zamířila, ale někdo jí chytil za ruku. Otočila se a uviděla profesorku McGonagalovou jak se na ní překvapeně dívá.
„Slečno Grangerová půjdete se mnou k řediteli.“ Hermiona jenom pokrčila rameny a vydala se za profesorkou. Cestou ještě naznačila svým přátelům, že je všechno v pořádku.
Harry seděl ve svém pokoji a četl si nějakou knihu. Doopravdy se na ní, ale nesoustředil. Byl už večer a on přemýšlel o tom, jestli už Hermiona dorazila do Bradavic. Věděl, že jí čeká výslech od ředitele, ale taky věděl, že mu nic neřekne. Naučil jí nitrobranu, takže na ní nebude moc Brumbál použít nitrospit. Usmál se, když si představil naštvaného Brumbála, protože nemohl nic zjistit.
„Hodně štěstí.“ Zašepatal ještě do noci a pak se dál věnoval svému studiu.