26. kapitola - zase u svých
Harry s Hermionou se objevili ve vstupní síni.
„Jsou tady ještě moji rodiče?“ zajímala se Hermiona.
„Jsou a myslím, že tu ještě chvilku budou,“ usmál se na ni.
„Tak jdeme,“ Harry ji chytil za ruku a vedl k obývací místnosti, odkud byl slyšet veselý smích. Nadechli se a vešli. V tu chvíli se na ně upřely zraky všech přítomných.
„Hermiono, co tady děláš?“ zeptala se paní Grangerová.
Její dcera se jenom rozpačitě usmála. Už už chtěla něco říct, ale Harry ji předběhl. „Profesor Brumbál ji vyloučil.“
Všichni se na ně šokovaně podívali.
„Tak ti pěkně děkuju!“ zavrčela mu Herm do ucha.
„Co se stalo?“ zeptala se starostlivě paní Grangerová.
„Chtěli vědět, kde jsem byla o prázdninách a nebránili se použít donucovací prostředky,“ odpověděla Hermiona.
„Co ti chtěli, proboha, udělat?“ ozvala se nevěřícně Lily.
„Chtěli do mě nalít veritasérum.“
„A jak jsi utekla?“ zajímalo Jamese.
„Prvně jsem se chtěla bránit, ale potom, co mi sebrali hůlku, to moc dobře nevypadalo. Strašně jsme se bála, ale najednou se přede mnou objevil modrý štít.“
„Dědičný štít Grangerů - přesně řečeno,“ doplnil pan Granger.
„Proč jste mi o něm neřekli?“ chtěla vědět Hermiona.
„Každý musí sám přijít na to, co ovládá,“ vysvětlil jednoduše pan Granger. „Teď ale pokračuj.“
„No chvíli jsem ten štít udržela, ale Brumbál s McGonagallovou ho dokázali zrušit.“
„Nebyl ještě dost silný. Až ho budeš umět ovládat lépe, tak by měl vydržet i kletbu smrti.“ Vysvětlil pan Granger. Hermion se na něj nevěřícně dívala a Harry jenom uznale pokýval hlavou.
„No když už jsem si myslela, že to je všechno v háji tak se přede mnou objevil pulzující červený štít. Hned jsme v něm poznala Fénixův štít. A pak jsem uviděla Harryho, ale i mně je záhadou, jak se tam dostal.“
Harry se pousmál. „Ten prstýnek mě tam přivolal. Myslela jsi na mě a potřebovala moji pomoc, a tak mi dal vědět,“ vysvětlil Harry. Hermiona přikývla.
„No měly byste si jít lehnout. Už je docela pozdě,“ vyháněla je paní Grangerová. „A abych nezapomněla, když nechodíš do školy, tak to neznamená, že se nebudeš učit. O tvoji výuku se postaráme my.“
„Dobře, dobrou noc,“ popřála Hermiona a vydala se k odchodu.
„A Harry, tobě zítra zase začíná trénink!“ zavolal za ním James. Harry jenom zasténal a šel dál. Před jejich pokoji se oba rozloučili a zalezli.
Harry se skočil vysprchovat a vrátil svůj hábit do skříně. Jenom v tričku a trenkách potom ještě chvíli pobíhal po pokoji. Zastavil se u okna a zadíval se ven. Byla krásná noc. Skoro mu bylo líto si zalézt do postele.
Na zítřek musím být vyspaný, pomyslel si a zalehnul. Ale spánek mu nebyl dopřán. Pořád se převaloval a nemohl usnout. Najednou vrzly dveře od jeho pokoje. Nadzvedl hlavu a uviděl postavu v bílé noční košili.
„Hermiono, co tady děláš?“ zeptal se jí potichu. Dívka nadskočila, jak se lekla.
„No, já jsem nemohla usnout,“ přiznala se Hermiona. „A tak jsem se na tebe chtěla podívat.“ Harry se jenom pousmál, posunul se na kraj postele a nadzvedl peřinu. To byl pro ni signál, aby si k němu vlezla. Nečekala ani chvilinku a už ležela schoulená v jeho náručí. Oba se k sobě přitiskli a vychutnávali si přítomnost toho druhého.
Hermiona se podívala Harrymu do očí. Vždycky ji to uklidňovalo a zároveň měla chuť provádět nějaké rošťárny.
Harry se na ni díval zkoumavým pohledem. V očí jí poskakovaly neposedné jiskřičky. Tohle u ní ještě nikdy neviděl. Vždycky to byla ona, kdo je brzdil v lumpárnách a myslel na následky. Ale tahle Hermiona se mu moc líbila. Byla nevypočitatelná a přesto věděl, co od ní může čekat. Ale v tuhle chvíli si nebyl jistý raději ničím.
Hermiona se k němu přitáhla těsněji a něžně ho políbila. Zaplavila ho horkost, když si uvědomil, že ona na sobě skoro nic nemá. Jemně se líbali. Začala mu stahovat tričko. Nic proti tomu nenamítal, vždyť ho viděla bez trička už tolikrát. Za chvilku bylo jeho tričko dole a ona ho teď hladila po těle. Hladil ji po vlasech a něžně ji začal líbat na krku. Hermiona zaklonila hlavu. Harry se ovšem nezastavoval. Jednou rukou ji vyhrnul kus košilky a čekal jak zareaguje. Když ho nijak nezarazila sundal z ní košilku celou… (Dál už pokračovat nebudu. Každý si jistě domyslí, co bylo potom… J)
***
Ráno James otevřel dveře, aby vzbudil svého syna, zarazil se na prahu. Uviděl, jak oba leží v pevném objetí a spokojeně oddechují. Když k tomu přidáte oblečení, které se válelo na zemi, tak každému musí být hned jasné, co se tady večer dělo. James se jenom usmál a potichu vycouval ze dveří.
„Kde je Harry?“ zeptala se Lily, jen co vešel do jídelny.
„Ještě spí,“ ušklíbl se James.
„Tak jsi ho měl vzbudit.“ řekla a chystala se, že to udělá za něj.
„Ale on nespí sám.“
Lily se zarazila. „Už je u něj zase Hermiona?“ ptala se ho. Přikývl.
„To je jedno. Stejně bude vstávat.“ A chtěla se vydat nahoru.
„Jen je nech spát. Měli poněkud rušnou noc.“
„To jako myslíš?“ zeptala s ho nevěřícně. James jenom pobaveně přikývl. Lily se sesunula zpátky na židli. Tvářila se ohromeně a zmateně.
„Už není malé dítě, Lil.“ Usmál se na ni. Lily se na něj podívala a nakonec se taky usmála.
„Máš pravdu. Už je skoro dospělý, tak by měl mít dost rozumu.“
„Hermiona tady ještě není?“ vstoupila do místnosti paní Grangerová. „V jejím pokoji jsem ji nenašla.“
„To neřeš, Katrin.“ Nechápavý pohled. „Hermiona je v Harryho pokoji.“
Paní Grangerová se chystala, že je dojde vzbudit. Přece jenom Hermiona byla v Harryho pokoji pečená vařená.
„A jak to tak vypadá, tak měli poněkud rušnější noc,“ zasáhl James. To už ztuhla.
„Ty myslíš, že…“
„Já nemyslím, já to vím,“ odpověděl s úsměvem James.