29. kapitola - po roce vánoce...
Harry se pomalu šoural do svého pokoje, aby sebou hodil na postel. Jak bylo sladké jen ležet a nic nedělat. Ani si neuvědomoval, že byl tak zesláblý. Pohled mu padl na dveře od koupelny. Se zasténáním vstal, sundal ze sebe hábit a vydal se do koupelny.
Vanu radši ne. Ještě bych se utopil. Sundal ze sebe i zbytek oblečení a zalezl do sprchy. Pustil ji a zády se opřel o stěnu. Nechal pramínky vody, aby zbavily jeho tělo nečistot. Slastně zavřel oči a vychutnával si ten pocit uvolnění. Ani si nevšiml, že se dveře otevřely a někdo vklouzl dovnitř. Harry byl ponořený do svých úvah, takže ho docela vyděsilo, když ucítil, že se ho někdo dotýká. Rychle se otočil a uviděl usmívající se Hermionu.
„Nemáš čisté svědomí,“ zašklebila se na něho.
„Proč myslíš?“
„Protože jsi se lekl.“
„Ty by jsi se nelekla, kdybys relaxovala a najednou na tebe někdo šáhnul?“
„Hm, asi jo,“ odpověděla zamyšleně Herm. Harry se musel rozesmát. Ten zamyšlený tón, kterým to řekla, mu přišel hrozně srandovní.
„Čemu se zase směješ?“ šlehla po něm nechápavým pohledem. Harry nad tím jenom mávl rukou.
„Dneska mě raději neřeš,“ usmál se na ni. Jen pokrčila rameny a přitiskla se k němu.
„Co jste chtěli Brumbálovi?“ zeptala se jen tak.
„Aha tak tohle si chtěla vědět celou dobu!“ ušklíbl se Harry.
„Co? Já jen aby řeč nestála!“ bránila se Hermiona. Pak se podívala do Harryho očí. Měl ji dokonale přečtenou.
„No dobře. Je to jedno z témat, na které jsme se tě chtěla zeptat.“
„Tak co jste mu chtěli?“
„Přísně tajné,“ odpověděl jen. Po téhle větě věděla, že nemá šanci se něco dozvědět.
„Ty jsi hrozný! Člověk k tobě vleze do sprchy a ty nejsi ani schopný mu odpovědět!“ a otočila se k němu zády. Harry se usmál a začal ji hladit. Hermiona ještě chvíli hrála uraženou, ale nakonec se k Harrymu přitiskla.
„Jak to že jsi tak zřízený?“ promluvila se po chvilce. Cítila, jak se chvěje.
„Tvrdý výcvik.“ Hermiona na něj vrhla nedůvěřivý pohled. Odpovědí jí bylo pokrčení ramen.
„Harry, mohl bys mi konečně říct, kam pořád s Jamesem mizíte?“ Harry se zarazil.
„Promiň, Herm, ale tohle ti říct nemůžu.“
„Proč ne?“
„Není to jenom moje věc,“ usmál se na ni. Přikývla. Pak už jenom mlčeli. Když konečně vylezli, tak se oba vydali do postele. Hermiona se k Harrymu naklonila a něžně ho políbila. Polibek jí opětoval. Stočila se mu do náručí a poslouchala jeho klidně bijící srdce.
„Harry?“ zašeptala. Odpovědí jí však bylo mlčení. Podívala se na něho. Měl zavřené oči a na tváři lehký úsměv. Hermiona se taky usmála a následovala ho do říše snů.
***
Vánoce se blížily snad světelnou rychlostí. Všichni měli pocit, jako by to bylo včera, co jela Hermiona do školy. Po jejich slavné akci na Příčné měl Harry volno. Hermiona měla ovšem pořád svůj trénink. I přesto stačila vyřídit všechno, co chtěla. Bylo dvacátého druhého a Hermiona měla poslední den tréninku, ale stejně se toho moc nenaučila. Skoro cely den po domě běhal James a prozpěvoval vánoční koledy. Harry se někam vypařil už ráno a Lily byla radši zalezlá v kuchyni. Hermiona zamířila do jídelny, která byla krásně vyzdobená.
„Ahoj,“ pozdravila Hermiona Lily.
„Ahoj. Už je všechno připravené. Poslala jsi ten dopis?“ zeptala se.
„Jo, poslala. Ještě neodpověděli. Kdo to tu takhle krásně vyzdobil?“
„Harry,“ odpověděla Lili. „Vstal někdy ráno a vyzdobil celý dům.“ Hermiona na ni hleděla se zdviženým obočím.
„A co teda dělá James celý den?“
„Běhá a zpívá. Tohle dělal i minulý rok, ale to jsi o to přišla,“ zašklebila se, „popravdě to dělá pořád.“
„A kam se ztratil Harry?“
„Tak to nevím. Ráno jsem ho hledala. Nenašla jsem ani jeho, ani Alexe, tak předpokládám, že si někam vyrazili. Nejspíš se zase někde honí jako vždycky.“
„Jak může člověk dohnat letícího fénixe?“ zeptala se nedůvěřivě.
„Člověk nedokáže, ale kouzelný bílý vlk celkem snadno.“ Hermiona zalapala po dechu.
„To Harry jezdí na tom vlkovi? Vždyť to jsou vzácná stvoření, která se považují za vymřelá.“
„Počkej, on ti Harry neukázal v co se proměňuje?“ zeptala se zaražená Lily.
„On je zvěromág, k tomu se proměňuje v kouzelné zvíře a nic mi neřekl?“ Lilyino opatrné přikývnutí. „To si s ním vyřídím!“
„S kým si co vyřídíš?“ ozval se Harryho hlas z chodby a za okamžik do vešel haly.
„Kde jsi byl?“
„Uvidíš zítra,“ zatvářil se tajemně.
„Já to chci vědět hned a taky chci vědět, proč jsi mi neřekl, že jsi zvěromág?“
„Neřekl jsme ti, že jsme zvěromág, protože jsi se neptala a nebuď nedočkavá. Všechno má svůj čas. Stejně jako večeře. Mami, kdy bude jídlo?“ otočil se na svou matku.
„Už se čeká jenom na tebe,“ oznámila mu.
„Tak já jsem tady a jídlo taky, tak hurá na něj,“ s tím se vrhl na jídlo.
***
Druhý den ráno se Hermiona probudila a hned vstala. Přehodila přes sebe župan a šla si pro hrníček čokolády. Posadila se ke stolu a hladově se pustila do snídaně. Najednou jí něco velice studeného skončilo za krkem. Hermiona zaječela vystřelila od stolu jako střelená. Za ní se ozval veselý smích. Obrátila se a uviděla mužskou část populace domu, jak drží v ruce sníh a smějí se jako šílení.
„Dobré ráno, zlato.“ zatvářil nevinně se Harry a dal naštvaně vyhlížející Hermioně pusu na tvář.
„Jdeme na zbytek,“ zavelel v zápětí James.
Hermiona si sedla a poslouchala. Za chvilku se ozval šílený řev její matky.
Mami, dobrý, ale myslím, že na Lily to mít nebude, blesklo jí hlavou a měla pravdu. Domem se ozval zběsilý řev Lily. To už viděla, jak se všichni záškodníci pakují z její blízkosti. Za půl hodiny se sešli v jídelně.
„To bylo krásné probuzení, co?“ zeptal se James s úšklebkem.
„Lepší jsem ještě nezažila.“ zavrčela Lily.
„Tak se nezlob,“ usmiřoval se James. Hermiona se musela smát.
Najednou do místnosti vletěla sova. Hermiona mrkla na Lily.
„Jak se sem dostala?“ nechápal Harry.
„Tohle je jedna z rodinných sov. Ty jediné sem trefí,“ vysvětlila Lily. Hermiona bleskově otevřela obálku a dala se dočtení. Pak kývla na Lily. Všichni na ně nechápavě dívali. Hermiona se vydala do pokoje. Na chodbě ji ovšem dohnal Harry.
„Nechceš mi to vysvětlit?“
„Ani ne,“ usmála se Hermiona.
„A ukážeš mi ten dopis?“ zkoušel to dál.
„Ne,“ odpověděla. „Do mé korespondenca ti nic není.“
***
V Doupěti…
Všude bylo všeobecné veselí. Ron s Ginny se zrovna vrátili ze školy. Parvati s Deanem jeli na svátky domů. Chtěli sice bít s nimi, ale oni jim to vymluvili. Taky musíte být se svými rodinami. To by přece nešlo. Rozmlouvali jim to. Nakonec se jim podařilo je přesvědčit. Tak se teď vítali s celou jejich rodinou i několika přáteli, kteří byli u nich na návštěvě. Remus se na ně usmíval, Sírius si je jenom prohlížel a Tonksová se smála Ronovi, který se zrovna rozplácnul na podlaze. Do toho všeho se k Ginny snesla hnědá sova. Ginny se na ní překvapeně podívala a vzala si od ni dopis. Sova se vznesla a posadila se na jedné skříni, kde pozorovala dění okolo. Ginny otevřela dopis a radostí vypískla, když zjistila, že je od Hermiony.
Ahoj Ginny!
Doufám, že se máš skvěle. Já teda ano. Je toho tolik, co bych ti chtěla povědět. Stalo se tolik věcí. Ale píšu z jiného důvodu. Chtěla bych vás pozvat do k nám na Vánoce. Respektive celou vaší rodinu, Siriuse, Remuse a Tonksovou. Prosím, promluv si o tom s rodiči a ostatními. Doufám, že budou souhlasit. Má to ovšem i své omezení. Nesmíte nikomu říct, kam jdete ani kde jste byli.
Odepiš obratem.
Hermiona.
Když si to přečetl každý, kdo byl pozván, tak se rozhostilo ticho.
„Nemůže to bát past?“ zeptala se paní Weasleyová.
„To těžko. Nikdo by to takhle nenapsal.“ Všichni se ještě chvíli radili.
„Zkusit to můžeme,“ prohlásil Remus. „Pro případ si připravíme přenašedlo na cestu zpět.“ Všichni přikývli, a tak mohla Ginny odepsat.
Milá Hermiono!
Všichni s tím nápadem souhlasili, takže s radostí přijímáme. Jenom nám řekni kam se máme přemístit.
Brzy na viděnou.
Ginny.
***
V sídle...
Harry s Jamesem šli ven užívat si sněhu. Bylo ho tam dost. Zvláštní na tom bylo, že noviny denně ohlašovaly, že moc sněhu není, Harry se při těch připomínkách jen zakřenil.
Ten o tom ví víc, pomyslela si Hermiona. Už byl čas na to, aby přivedla hosty. Lily jí podala přenašedlo.
„Víš co s tím,“ usmála se na ni. „Já jdu za nima.“ Hermiona přikývla a už jí nebylo. Ještě, že jí Lily naučila přemisťovat se. Museli sice chodit za pozemek, ale vyplatilo se to.
Hermiona se přemístila s tichým „puf“ nedaleko Doupěte. Vydala se ke dveřím, na kterék zaklepala. Jen co se trochu poodhrnula záclonka, se dveře rychle otevřely a v nich stála Ginny.
„Hermiono!“ vykřikla a skočila své kamarádce kolem krku. Hermiona se zasmála a přivítala se s ní. Potom přišlo také drtivé obětí paní Weasleyové.
Když se s ní přivítali už všichni, zeptala se jich. „Tak už jste sbalení?“Odpovědělo jí hromadné přikývnutí.
„Fajn.“ Podívala se na pár kufrů, mávla hůlkou a kufry byly pryč.
„Vždyť my ještě nemůžeme kouzlit,“ zaprotestoval Ron.
„Ale já můžu.“ ušklíbla se Hermiona.
„Teď se chyťte přenášedla, já to odpočítám.“ A už se váleli v salónku.
„Tak pojďte za mnou,“ vyšvihla se hned Hermiona na nohy a vedla je chodbami, po kterých se proletoval sníh, jakoby tam byl navátý, ale nestudil, ani neroztál.
Všichni došli do vstupní haly a spadla jim čelist skoro až na zem. Bylo to tam překrásné. Strop byl začarován jako v Bradavicích a padal z něho sníh. Po stěnách byla vánoční výzdoba a i některé obrazy měli vánoční čepičky. Vstupní brána byla otevřená, takže bylo vidět zasněžené pozemky. Najednou se přede dveřmi prohnali dvě šmouhy. Jedna rudá a druhá hnědá. Všichni se šli podívat, co se to venku děje. Uviděli sokola, který honí fénixe.
„Mám vidiny, nebo co?“ zeptal se Remus. Najednou uviděli dva jeleny, jak proti sobě stojí a přeměřují se pohledem. Pak se ozvala rána, jak do sebe narazilo paroží.
„Reme, já mám asi vlčí mlhu. Řekni mi, že toho hnědého jelena nepoznáváš.“ Remus si jelena pořádně prohlédl a polkl.
„Já ho poznávám až moc dobře.“ Oba na sebe kývli a Sirius se rychle proměnil do medvědu podobného psa a běžel k nim. Jen co si ho jeleni všimli, přestali si otloukat hlavy a přivítali se s ním. Hermiona se zasmála, když uviděla jak spolu dovádějí. Pak se otočila na ostatní.
„Koulovačka,“ zakřičela, ale než stačila hodit první kouli už byla pod hromadou sněhu.
„Kdo to sakra byl,“ zařvala. Jen, co se otočila, uviděla odpověď. Před ní stál velký majestátní vlk a válel se po zemi v záchvatu něčeho, co měl být asi smích. Pak vyplázl jazyk a odběhl. Najednou mu do hlavy narazila sněhová koule. Otočil se a uviděl šklebící se Hermionu. Velkou rychlostí se k ní rozběhl zpátky. Stačila jen vykřiknout, než ji rychlým pohybem nabral na hřbet. Hermiona se prvně bála, ale potom otevřela oči. Nějaké kouzlo jí drželo na vlkovi a ten s ní neskutečnou rychlostí běžel pryč. Užívej si to. Uslyšela Harryho hlas v hlavě.
„Ti se jen tak nevrátí,“ všichni se otočili a uviděli paní Grangerovou, jak se na ně usmívá.
„Jsem ráda, že vás zase vidím,“ usmála se na ni paní Weasleyová.
„Katrin.“ Oplatila jí úsměv paní Grangerová.
Pak k nim přiklusal bílý jelen a proměnil se. „Edward,“ představil se a potřásl si se všemi rukou.
Podívali se i na druhého jelena a sokola. Sokol se začal měnit a po chvíli na jeho místě stála krásná rudovlasá žena se zářivě zelenýma očima. Vedle ní se za chvilinku proměnil muž s havraními vlasy a oříškovýma očima.
„James a Lily Potterovi,“ představili se dohromady. Tak tohle bylo pořádné překvapení. První se vzpamatoval Sirius a skočil jim kolem krku. Pak ho následoval i Remus a pak se přivítali i se zbytkem.
„A kdo byl ten vlk?“ zajímal se Ron. Lily a James se otočili.
„Oni tady ještě nejsou?“ podivila se Lil.
„Počkejte chvíli,“ James si přiložil hůlku ke krku a zesíleným hlasem zakřičel: „Večeře.“ Chvíli se nic nedělo, ale za chvíli mohli vidět bílou šmouhu, jak se k nim rychle přibližuje. Vlk se zastavil a Hermiona sesedla. Hned potom se zase rozeběhl, skočil přímo na Ginny a začal jí olizovat obličej. Když se jí začal Ron smát, potkal ho stejný osud. Všichni byli překvapení, jak je to divoké zvíře krotké. To by stačilo, řekla Hermiona a vlk se vrátil k ní. Otřel se o ni a v ten okamžik se začal měnit. Za chvilku na jeho místě stál Harry.
