Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. kapitola - tvrdý režim

23. 3. 2008

Harry si vzal od otce hůlku a usmál se na něj. Pak si ho vyzkoušeli i z dalších věcí. Přeměňování mu  šlo celkem dobře, ale Lili se zhrozila, když zjistila jeho dovednosti v lektvarech.

 

„Jakej idiot vás to učí? Vždyť to děláš úplně špatně!“ Zhrozila se nad jeho dovednostmi Lili.

 

„Učí nás Snape.“ Odpověděl jednoduše Harry jako by to odpovídalo za vše.

 

„No tak to se nedivím.“ Řekl James a pak se rozesmál.

 

Lili jenom nevěřícně kroutila hlavou. Nakonec s smířila s tím, že bude muset Harryho naučit všechno od začátku. Skončili až večer a Harry byl pořádně utahaný. Když si toho Lili všimla tak ho okamžitě začala i přes jeho protesty zahánět do postele. Harry nakonec souhlasil a šel si lehnout. Ve dveřích se ještě zastavil a otočil se na rodiče.

 

„Vy budete taky spát tady?“ Zeptal se. James se na něj jenom zašklebil a řekl.

 

„Jsme živí, jenom máme určité omezení. Dobře se vyspi ať máš zítra sílu. Budeš ji potřebovat.“ Pak se jenom usmál.

 

Harry se otočil a odešel si lehnout. Vešel do pokoje a vlezl si do vyhřáté postele. Jenom se zavrtěl a klidně usnul. Prožil krásnou klidnou noc bez nočních můr.

 

Druhý den ráno ho zbudil nějaký řev.

 

„NOTAK HARRY VSTÁVEJ!!!“ Harry sebou trhnul a probudil se. U postele stál James a šklebil se na něj.

 

„Jsi stejný spáč jako Lili. Té se taky nechce nikdy vstávat.“

 

„A proč mě vlastně budíš?“ Zeptal se Harry a podíval se na budík. „Je teprve sedm hodin. Já chci ještě spát.“ Řekl a obrátil se na druhý bok a zase se chystal usnout. James se jenom pousmál a stáhnul z Harryho peřinu.

 

„Vstávej! De se trénovat. Za deset minut tě čekám ve vstupní hale.“ Když odcházel zaslechl Harry něco jako. „Přesně jako Lili…“

 

Harry, i když nechtěl, vstal a šel se obléct. Za deset minut byl dole. Tam na něj už čekal jeho otec a zářivě se na něj usmál.

 

„Takže“, začal, „u některých kouzel je potřeba i fyzické zdatnosti a ta se hodí i u souboje. Vem si, že by jsi bojoval v nějaké bitvě a za půl hodiny by si už nemohl. To by bylo docela špatný nemyslíš?“ Harry jenom přikývnul. „Proto budeme chodit každé ráno trénovat. Později tě začnu učit i nějaké mudlovské druhy bojového umění. Občas se to hodí. No řečí bylo dost. Teď jdeme běhat.“ Oba tedy vyšli před dům a rozběhli se k lesu.

 

Běželi jenom chvíli, ale Harry za chvíli už začal zpomalovat. Běželi kolem jezera a pak na malou mítinku v lese.

 

„Sem jsem chodil, když jsem měl svoje trénigy.“ Oznámil Harrymu James.

 

Harry se rozhlédl po mýtině. Nebyla moc velká ale bylo na ni dost prostoru pro manévrování. James se podíval na Harryho a usmál se.

 

„Tak teďka si dáme nějaké posilovací cviky.“ Harry jenom zasténal a jeho otec se tomu zasmál. Nakonec ho donutil dělat kliky a potom se přitahovat na jedné větvi. Harry byl potom úplně vyřízený. James dělal to samé jako Harry ale mnohem vícekrát a nebylo vidět, že by ho to nějak unavilo. Nakonec si dali ještě menší kouzelnický souboj a pak se vrátili zpátky ( jak jinak než během ). Když dorazili do domu tak oba zamířili do jídelny. Tam už seděla Lili a četla si Denního věštce.

 

„Ahoj zlato.“ Pozdravil James a políbil Lili. Ta se na něj usmála a taky mu popřála dobré ráno. Pak ji padl pohled na Harryho. Jenom se usmála a obrátila se zpátky na Jamese.

 

„Doufám že si mi ho moc nezmordoval. Budu ho ještě dneska potřebovat.“ James se na ní jenom ublíženě podíval a řekl.

 

„Jenom jsme se byli protáhnout.“ Lili se usmála a podívala se na Harryho.

 

„Pořádně se najez to pomůže.“ Řekla mu. Harry jenom kývnula pustil se do jídla. Opravdu mu bylo mnohem lépe.

 

„Co je nového?“ Zeptal se, když Lili dočetla Denního věštce. „Nic.“ Řekla Lili a povzdechla si. „Pár útoků,ale nikdo nebyl ještě zabyt. Píšou, že dělají vše co se dá pro to, aby tomu zabránili. Myslíš že už Brumbál svolal fénixův řád?“ Zeptala se Lili Jamese.

 

„Podle mě už ano. Hned po tom jak se Harry vrátil z toho hřbitova.“ Odpověděl jí.

 

„Co je to ten Fénixův řád?“ Zeptal se Harry.

 

„To je tajná organizace, která bojuje proti Voldemortovi. I mi jsme v ní byli.“ Pak mu pověděli jak to tenkrát bylo. Pověděli mu, že se konali porady a každý dělal pro řád nějakou záslužnou činnost. Harry se na ně se zájmem díval.

 

„Nešlo by se nějak dostat na hlavní sídlo Fénixova řádu?“ Zeptal se Harry. Hned ale pokračoval. „Myslím, že by bylo dobré mít přehled o tom co Voldemort dělá.“ Rodiče se na něj překvapeně podívali. Pak se James usmál a poplácal Harryho po rameni.

 

„To je nápad.“ Zajásal. „Hned se podívám do knihovny a najdu nějaké odposlouchávací kouzla, která nejdou vystopovat. V rodinné knize něco takového určitě bude.“

 

„Ale jak ho chcete najít a co když je dům pod fidelovím zaklínadlem?“ Zajímala se Lili. Harry se jenom pousmál.

 

„V tom nám může pomoct Alex. Fénixové se mohou přemisťovat i tam co ostatní ne. A nevadí že by byl dům pod fidelovím zaklínadlem.“ Lili se na něj se zájmem podívala. „To jsem si zapamatoval z jedné knihy kterou mě donutila si přečíst Hermiona.“ Vysvětlil rychle.

 

„Tak dobře.“ Rezignovala Lili.

 

„Já se podívám na to kouzlo a pak se uvidí. Zatím máš chvíli volno.“ Řekl James.

 

Harry se skočil osprchovat a potom ho jeho mamka doučovala lektvary. Přece jenom si něco pamatoval. Po lektvarech oběd a po obědě přeměňování, formule a obrana. Zátím v podstatě jenom opakovali a všechny hodiny byli spíše praktické než teoretické. To mu náramně vyhovovalo. Večer pal do postele a skoro okamžitě usnul. Ani si neuvědomil, že neměl večeři.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář