8. kapitola - první návštěva fénixova řádu
Objevil se ve velké hale se starým schodištěm, které bylo celé černé a nevypadalo dost bytelně. Celá místnost byla tónovaná do modré studené barvy. Harry z toho měl depresivní pocit a to hrobové ticho mu na náladě moc nedodalo.
Jak tady může někdo bydlet? Ptal se sám sebe. Mě by z toho brzo hráblo.
Něco mu napovídalo, ať je potichu a tak se co nejtišeji vydal k prvním dveřím, které uviděl. Otevřel je a nic.
Koukal na malé náměstíčko okolo kterého blikali žluté pouliční lampy. Tak tady se asi neschází Fénixův řád. Pomyslel si a zavřel potichu dveře. Obrátil se a hned uviděl další. Vydal se k nim a pomalu je otevřel.
Bingo. Usmál se pro sebe. Vešel do velké místnosti s dlouhým stolem. U něho seděl nějaký kouzelník, kterého Harry nepoznával. Tahle místnost byla o dost snesitelnější než ta hala. Rozhlédl se a zjistil, že je to kuchyně. Pomalu za sebou zavřel dveře. Kouzelník se jenom zavrtěl a něco ze spaní zamručel.
Tak to tady trošku očaruju a hned vypadnu. Říkal si Harry. Stoupl si ke stěně a začal kouzlit. Když měl všechno hotové tak se jenom pousmál.
Hotovo. A teď domů. Obrátil se a zamířil ke dveřím, které byly na druhé straně místnosti( při zaklínání došel až na druhou stranu). Když byl v půlce místnosti tak se otevřeli dveře a do místnosti vešla hnědovlasá dívka.
Měla na sobě župan a vlasy měla stažené do ohonu. Na tváři měla smutný výraz a pod očima tmavé kruhy. Byl na ní vidět pláč a taky že se dlouho nevyspala. Dívka došla ke kuchyňskému dřezu a napustila si do sklenice vodu. Harry ji jenom sledoval s pootevřenou pusou. Najednou se mu zachtělo rozeběhnout se k ní a obejmout jí. Stálo ho to hodně námahy, aby se udržel a zůstal skrytý. Dívka si sedla ke kouzelníkovi, který se s trhnutím probudil.
Teď, když mu Harry viděl do obličeje tak ho hned poznal. Byl to jeho kmotr, i když měl na tváři uštvaný a zničený výraz. Harry to nevydržel a sesul se po stěně dolů. Až teď si uvědomil, jak mu jeho přátelé chybí. Ani si to neuvědomoval, ale z očí mu začali téct slzy.
„Nemůžeš spát?“ Zeptal se Sírius Hermiony. Ta jenom za kroutila hlavou. Pak nastalo dlouhé ticho. Nakonec ho přerušila Hermiona.
„Už jste zjistili něco nového o Harrym?“ Zeptala se. Sírius jenom zavrtěl hlavou a podíval se do stolu.
„Je to jako by se do země propadl. Nevíme, kde ho hledat. Pročesali jsme celou Anglii a on nikde. Nemáme ani tušení, kde by mohl být a to je to nejhorší.“ Dokončil Sírius.
„Doufám jenom, že se mu nic nestalo.“ Řekl Sírius. Hermiona jenom svěsila hlavu.
„Doufám že se brzo vrátí.“ Řekla Hermiona. „Ron je sice můj kamarád, ale bez Harryho to nemá smysl. Nevím co mám dělat Siriusi. Vždycky když jsem šla do Bradavic věděla jsem že mě tam budou čekat dva mí nejlepší přátelé. Bez Harryho nebudou Bradavice takové jaké jsem je znala. Nebudou žádné ty ztřeštěné nápady. Nebude nikdo, kdo by krotil naše hádky s Ronem. Nebude nikdo, kdo mě bude přemlouvat, abych se vybodla na učila a radši šla s nimi k jezeru. Ach jo. Když o tom tak přemýšlím, tak tam ani nechci.“ Řekla Hermiona.
„Harry bude chybět nám všem, ale on se vrátí. Bradavice pro něj znamenají domov a vy jste jako jeho rodina. Věřím že se objeví. Dřív nebo později.“
„Ale kdy bude to později?“ Zeptala se potichu Hermiona. Sírius mlčel.
Hermiona dopila skleničku položila ji do dřezu a odešla.
Harry celí rozhovor poslouchal a musel se dost ovládat, aby se nevizkočil a neukázal se jim. Věděl, že všechno co řekli je pravda. Bradavice pro něj byly domovem a jeho přátelé rodina. Harry se zdrceně postavil. Podíval se na Siriuse, který seděl u stolu díval se na dveře kterými odešla Hermiona. Kdyby aspoň někdo věděl, že jsem na živu a v pořádku. Posteskl si.
„Promiň Siriusi.“ Zašeptal potichu. On to ale zaslechla podíval se Harryho směrem. Nic ovšem neviděl. Harry si jenom povzdechl. Pomalu se vytratil z kuchyně a šel se podívat ještě do patra. Našeptám několik pokojů. Všechny měli na dveřích štítek se jménem čí to je pokoj.
Hned na kraji po jeho pravé ruce byl pokoj manželů Wesleovich. Harry se jenom pousmál. Vzpomněl si co pro něj dělali. Jak byl u nich na návštěvě. Další dveře byli od Ginnina pokoje. Harry se usmál, když si vzpomněl jak se před ním Ginny stydí. Dál měl pokoj Ron. Harry se pousmál, když si vzpomněl na svého nejlepšího kamaráda. Na druhé straně měl pokoj Sírius a za ním byl pokoj na kterém bylo napsáno HARRY. Harrymu se udělal knedlík v krku a po jeho tváři začali zase téct slzy. Dál měla Pokoj Hermiona a dvojčata. Harry to už nemohl vydržet. Vydal se rychle ke dveřím, které vedli ven. Když se za ním dveře zavřeli, tak dům zmizel.
Alexi? Zavolal fénixe. Mohl by jsi mě dostat domů? Zeptal se Harry a pak oba zmizeli.
Objevili se v návštěvní místnosti. Harry se odmaskoval a sesul se do křesla. Hned k němu přišli jeho rodiče. Oba se usmívali. Ovšem jenom do doby než uviděli obličej svého syna. Byl v něm vidět smutek. Na jeho tváři byli znatelné potůčky slz. Harry se podíval na své rodiče. Ti se jenom zalekli. V jeho očích se zračila neskutečná bolest. Harry jenom něco zamumlal a vydal se rychle do postele. Jeho rodiče nebyli schopni nic říct. Jenom sledovali svého syna jak utíká do pokoje.