9. kapitola - zvěromág
Harry vletěl do svého pokoje jako uragán a hned se složil na postel. Jenom tak ležel na posteli a koukal se do stropu. V hlavě se mu honilo spousta myšlenek. Jaké by to asi bylo teď sedět s nimi v tom domě. Chtěl být s nimi. Ale tady má své rodiče. Tady má povinnosti a ty také splní. Jen kdyby věděli, že je na živu a v bezpečí. Aspoň Hermiona. Ničilo ho pomyšlení, že se kvůli němu trápí. Jenom si povzdechl a zavřel oči. Aspoň ona, aby to věděla. Najednou zatoužil být zase s ní. Před očima se mu začali objevovat různé obrazy. Smál se s ní. Obímal jí. Políbil jí. NA CO TO SAKRA MYSLÍM!!! Harry otevřel oči a zprudka posadil se. Sakra co to bylo? Před očima měl pořád ten obraz. Zavrtěl hlavou ve snaze si ten obraz vymazat z paměti.
Zase se položil do měkoučké postele. Hermiona je kamarádka. Říkal si pořád. Jenom kamarádka. S těmito slovy se propadl do neklidného spánku.
Když se ráno probudil, tak se cítil mnohem lépe. Vstal a zjistil, že spal v rodinném hábitu.
„No nazdar.“ Řekl si pro sebe. „Ještě, že mě táta neviděl. Ten by mi dal.“ Rychle ze sebe sundal hábit a pověsil ho do skříně. Oblékl si normální a šel na snídani.
„Dobré ráno.“ Pozdravil rodiče a sedl si na svoje místo.
„Ráno?“ Zeptal se jeho otec a při tom se podíval na hodinky.
Harry se na ně také podíval a zjistil, že je už půl druhé odpoledne.
„Tak to jsem si pořádně pospal.“ Zašklebil se Harry.
„To bych řekl.“ Odpověděl mu James a dál se věnoval nějaké knize.
„Co to čteš?“ zeptal se Harry se zájmem.
„Připravuji další hodinu přeměňování a potřebuji si upřesnit pár detailů.“ Odpověděl.
„Od kdy jsi ty detailista?“ Ozval se ode dveří hlas Lili. Ta se jenom zářivě usmála na Harryho a pak se zase podívala na svého manžela.
Harry jenom po této poznámce vyprskl smíchy dyňovou šťávu a pak se začal smát. James jenom něco zamručel a dál četl knihu. Lili si sedla k Harrymu a zkoumavě se na něj podívala. „Jak ti je?“ Zeptala se.
„Jo jde to.“ Odpověděl Harry. Lili se na něj jenom zkoumavě podívala.
„Něco tě trápí.“ Řekla nakonec. „Nechceš se nám svěřit?“ Zeptala se. Harry se na ní jenom chvíli díval a potom zpustil.
„Když jsem byl včera na ústředí tak sem tam potkal Siriuse.“ James zvedl hlavu a podíval se na svého syna. „To by nebylo tak strašný.“ Pokračoval Harry. „Ale potom tam přišla i Hermiona. Málem sem jí nepoznal. Vypadala strašně. A potom si začali povídat o mě. Málem jsem to nevydržel a ukázal se jim. Bylo to strašný.“ Zakončil to Harry.
Lili si k němu přisedla a objala ho. Harry vypadal dost zdrceně. Lili si ho k sobě přivinula ještě víc a pohladila ho po vlasech.
„Neboj Harry. Ona se z toho dostane i všichni ostatní. Jednou se s nimi zase setkáš uvidíš.“ Harry si jenom povzdechl a podíval se na svojí matku. Ta se na něj povzbudivě podívala. Harry se musel usmát.
Pak se zvedl a vydal se do pokoje, kde si vzal koště a vydal se ven. James ho viděl a tak hned vyskočil ze židle. „Můžu jí taky?“ Zeptal se James Harryho. Ten se jenom usmál a přikývl. Jeho otec si doběhl pro koště a vyrazili na pozemky. Tam si dali závod na hranice pozemku a zpět. Připojil se k nim i Alex. Ten to také nakonec vyhrál. Harry se musel smát, když viděl fénixe jak se raduje z výhry. Večer si Harry vlezl do vany a pořádně se umyl. Potom si vzal z knihovny jednu knížku a šel do postele. Četl si jenom chvíli a pak šel spát.
Ráno se probudil sám od sebe ve tři čtvrtě na sedm. To ho dost překvapilo. Oblékl se a šel do vstupní síně. Jeho otec se dost divil, když ho tam viděl.
„To si měl nařízeném budík?“ Zeptal se.
„Ne. Probral jsem se sám.“ Odpověděl.
Jeho otci vyletělo obočí až pod čupřinu nad čelem. Harry se jenom pousmál. Nakonec si dali jenom jedno kolečko a pak se vrátili. Harrymu se to moc nelíbilo, protože to znamenalo, že si na něj některý z rodičů připravil něco přinejmenším zajímavého.
A také že jo. Všechno probíhalo normálně až do doby kdy měl přeměňování.
„Tak Harry začneme s novou látkou.“ Začal James a při tom mu jiskřilo v očích. „Říkal jsem si, že už jsi dost starý a silný na to, abys se mohl stát zvěromágem.“ Harry jenom vyvalil oči. „Normálně by to trvalo dlouho, ale mi tě to naučíme asi do měsíce.“ Harry se na něj díval nevěřícným pohledem. „Teď ti Lili dá vypít jeden lektvar po kterém usneš a bude se ti zdát o zvířeti, do kterého se budeš přeměňovat.“
Najednou Harry držel v ruce lahvičku s otporně žlutou tekutinou. Jenom se ušklíbl a nalil to do sebe. Bylo to hnusný, ale zabralo to okamžitě. Usnul ani nevěděl jak.
Ocitl se na mýtině uprostřed lesa. Vzhlédl a uviděl veliký zářivý měsíc. Najednou uslyšel zavití. Zvednul hlavu a zavil taky. Pak se rozběhnul dál lesem. Běžel hodně rychle, ale nedělalo mu problém vyhýbat se stromům. Měl perfektní zrak, viděl i ten nejmenší detail. Sluch měl také vynikající stejně jako čich. Nakonec doběhl k jezeru. Sklonil se nad nehybnou vodní hladinou a uviděl v ní svůj odraz. Viděl hlavu velkého bílého vlka s velkými tesáky. Když stál na všech čtyřech byl by po ramena dospělého muže. Vlk se otočil a vydal se zpět do lesa. To už se mu ale obraz rozplynul a Harry se probudil.
James s Lili se na něj zvědavě dívali.
„Tak co to je?“ Zeptala se jako první Lili.
„Je to jelen viď?“ ptal se James.
„Ne je to sokol.“ Oponovala mu Lili.
„Ty se měníš v sokola?“ Zeptal se Harry. Lili jenom přikývla.
„Tak co to je?“ Ptali se oba Harryho.
Ten se jenom pousmál a odpověděl: „Ani jedno, ani druhé.“
S tím vstal. Trochu zavrávoral a vydal se do pokoje. Bylo mu, jako by opravdu běžel. Byl však šťastný.
James s Lili se za ním jenom dívali.